Kdysi toto město pulsovalo energií. Bylo špinavé a nebezpečné, ale zároveň živé a krásné. Nyní je uplně jiné. Změny zpočátku přicházely pomalu. Většina lidí si jich ani nevšimla, nebo je to nezajímalo a akceptovali je. Zvolili si život v pohodlí. Ovšem někteří ne...ti se stali našimi klienty.
Mirror's Edge je především umělecký zážitek, na který kdosi náhodou nalepil originální herní prvek. Je to originální futuristické prostředí plné sytých kontrastních barev a dokonale tematické hudby vtahující vás do mrazivě tichého světa poddajnosti a vzpoury. Vítejte ve světě Mirror's Edge, kde jediná záchrana je útěk.
Od Mirror's Edge se už před vydáním hodně očekávalo. Pohled první osoby dotažení k dokonalosti, moderní parkourová tématika a nevšední příběh, byly největšími trumfy marketingového oddělení Electronic Arts, pod nimiž Dice (například série Battlefield) na Unreal 3 enginu vyvíjeli tento mnohdy nedoceněný skvost.
Tahle hra je krásným příkladem, kdy marketing tak šíleně tlačí na pilu, aby prodal svůj produkt, že tak zastiňuje pravé kvality hry. Dice si tak potichounku vyvíjí svůj klenot, do kterého vloží spousty skvělých nápadů, a odvedou moře kvalitní práce, kdežto kolegové z EA prezentují zhruba to, co by se mohlo veřejnosti nejvíce zamlouvat.
Mirror's Edge totiž v žádném případě není o parkouru. To zaprvé. Hlavní hrdinka Faith sice využívá svůj pohyb a končetiny (zdráhal jsem se použít slovo tělo :)) jako hlavní zbraň, ale podobnost s parkourem je tu čistě náhodná. Neděláte tu žádné triky nebo salta, ani neběháte pro radost či jako sport. Vývojáři tu parkour ani nijak nezmiňují a to je jenom dobře. Schopnosti Faith tak krásně zapadají do filosofie světa, který je druhou věcí, jejíž prezentací se marketing 2x nepřetrhl. Oproti příběhu, který tu popravdě opravdu není nijak dechberoucí, je totiž svět tím nejlepším, co Mirror's Edge přináší.
Žádná hra na mě svým světem ještě nikdy nepůsobila tak silně, jak vám dá Mirror's Edge dýchnout lehce futuristické a dobrovolně komunistické atmosféry. Na každém kroku vidíte snahu o vytvoření dokonalého světa (ne vývojáři, ale obyvateli města). Z ulic zmizela špína a lidská spodina, vystavěny byly nádherné vysoké skleněné mrakodrapy spolu s ostatními budovami, kde bílá barva se světlem tvoří dominantu barevné škály, jež trhají syté kontrastní barvy, jako je červená, modrá, žlutá, zelená nebo oranžová. Krásné na nich je, že to nejsou dokonalé jednolité plochy, jak by si režim asi přál, ale v rozích a zákoutích takto obarvených stěn a předmětů najdete lehkou špínu, na povrchu škrábance a další věci, která vás vytrhnou z iluze dokonalosti a dávají jasně najevo, že jde pouze o přetvářku. Jsou to jedny z nemála detailů, které hru dělají tak unikátní. Počasí je za každého okamžiku dokonale slunné, jako by ho ovládal zdejší režim. Ve hře je ten nejlepší DoF (Depth of Field), který jsem dosud viděl. Efektní a přirozený současně. Nevšimnete si ho pouze, když máte v blízkosti předmět, na který se zaměříte a pozadí se rozmaže, ale například když v rychlosti vyrazíte dveře a před vámi se zjeví celé město. Nejdříve vás ozáří světlo, na které si váš zrak hned zvykne, stejné jako znovu zaostříte své rozostřené vidění. Přesvícení (bloom) tu má také své opodstatnění a není to pouze škaredý efekt do počtu. Celé je to něco, co se nedá v žádném případě popsat, musí se to vidět.
Toto vše se velice svižně hýbe. Na mém dvoujádru 2,66Ghz, 8800GTS 512 a 2GB RAM, jsem si dopřál velice plynulé hraní (50+) po celou dobu na vysoké detaily bez vyhlazování při rozlišení 1920x1200. To už je, panečku, rozhled na město. Ve hře je možné zapnout i Ageia PhysX fyziku, pokud máte Nvidia kartu řady 8 a vyšší nebo přímo PhysX kartu. Fps ale klesnou o 20-30 fps za efekty, které nemění hratelnost a téměř nejdou vidět, natož si jich všimnout.
DICE šli pevně za svým cílem a koncepcí. Dlouhé měsíce pracovali na papíře, aby byl výsledný herní zážitek dokonalý, o čemž vás přesvědčí hned první minuty hraní. Po krátkém úvodu, kdy pozorujete Faithiny dovednosti, se tato sympatická euroasijská dívka s tetováním pod okem dostává pod vaši kontrolu...
Stojím na střeše velkého mrakodrapu a přesto se kolem mě tyčí hory mnohem vyšších budov. Jasně čistou oblohu krájí v dáli letící letadlo. Jeho pohyb se zdá ze zdola lenivě pomalý a tichý tak, jako se zdám já těm mravencům dole na ulici. Hrstka obyvatel v jednolitém, dokonale čistém oděvu spolu s pár projíždějícími automobily ani zdaleka nedává pocit živosti. Pamatuji doby, kdy naše rozčílení stoupalo v ranní městské zácpě...ale byl to život. Důkaz života a svobody.
Rozbíhám se, abych nabrala rychlost. V tom tichu, které tu nahoře vládne, se cítím sama sebou. S narůstající rychlostí slyším stále hlasitěji svůj dech. Na okraji budovy se ladně, přesto silně, odrážím a letím. Pár obyvatel si na zlomek vteřiny všimne rychlého stínu. Nevěnují mu pozornost...
Při hraní si uvědomujete, že ani moc nehrajete. Rozhlížíte se po té kráse všude okolo, nakukujete přes okraje budov na dění pod vámi a do toho všeho vás vtáhne dokonalý soundtrack, který je krom úvodní skladby Still Alive od zpěvačky Lisa Miskovsky a pár akčních kousků složen čistě z ambientních skladeb. (Pokud nevíte, co je to ambientní hudba, doporučuju hezký popis na wikipedii - ambientní hudba). Ta neuvěřitelně krásně udává hlavní tón celé atmosféry hry. Bez ní by byl Mirror's Edge méně než poloviční. Hudebního pozadí se mnohdy ani nevšimnete a o to silněji se prolne se samotným hraním.
Hratelnost se tu přesouvá až na druhou kolej. Přestože se všude můžete dočíst o po určité době nastupujícím stereotypu, já se bavil stejnou měrou od začátku do konce. Většinu kapitol bude vaším úkolem sice přesun z místa A na místo B, ale což, o to tu přece běží. Občas se něco zvrtne, občas před někým utíkáte, jindy zase někoho honíte. To vše v různých prostředích. Dominantou jsou už zmíněné střechy mrakodrapů, ale zavítáte i do spousty interiérů, kanalizace, skladiště, vědeckého komplexu, lodě a to vše proloženo stylovými kreslenými filmečky. Hraní je velice plynulé a intuitivní a současně se musíte snažit, protože hra za vás nevychytá každou nerozvážnost, jako v Assassins Creed, kde spadnutí ze střechy se vám mnohdy nepodařilo, ani když jste chtěli. Klidné chvíle rozhlížení totiž rády střídají zběsilé akce, kde záleží na každém vaším pohybu.
Celou hru projdete za pohodové 3 dny i dříve, což není maraton roku, ale herní zážitek vám prodlouží další režimy, kde se snažíte určité úseky zdolat pod časovými limity, za což jste odměněni hvězdičkami, dle překonaného limitu. Snad první hra, kde mě tento typ hraní opravdu bavil a nebyl zde jen do počtu.
Mirror's Edge je nadmíru originální titul, u něhož jsou recenzenti zbytečně tvrdí při hodnocení a neumějí ocenit pravé přednosti. Buďme rádi za vývojáře, kteří nevyrábí 101. díl té stejné hry a snaží se o invenci v herním byznysu. 90 %
Vyzkoušejte si Mirror's Edge 2D zdarma!
Sepsáno 25.3.2009 22:34 do kategorie Game art