Na rožmitálově ulici v Blansku se mi dvě sympatické mladé slečny, pravděpodobně romského původu, snažili z košíčku prodat nějaké cetky.
Prý proti dětské rakovině v brněnské nemocnici. No, pominu, že v žádné brněnské nemocnici neumírají děti na rakovinu kvůli nedostatku peněz a stejně tak pár tisícikorun lepší výzkum nezajistí.
Většina lidí buď dělá, že jsou neviditelní a jdou dál, druzí se zastydí a něco zaplatí. Není nad to, koupit si dobrý pocit, co? Doporučuje 4 z 5 prodavačů odpustků.

V posledním měsíci se mi docela poštěstilo. Vzniklo totiž několik příležitostí okupovat naši velkou plasmovou TV, která je po většinu večerů mému oku zapovězena. Ono oko bych na ni hodit mohl, ale sledovat po večerech Ordinaci a politické debaty na takovém technickém skvostu, to je proti technické lidskosti!

Jal jsem se tedy úkolu pracně vykrojit nějaký čas z nabitého pracovního rozvrhu a nacpat do něj nějaký smysluplný výběr HD/FullHD filmů, které mě tu neutěšeně žádají o zhlédnutí. A že jich není málo.

Někdy si přeji, aby vypukla atomová válka a já se ocitnul někde v atomovém krytu se zásobami jídla, elektřiny a výherkyněmi soutěže o nejlepší manželku. Pak bych mohl shlédnout všechny filmy, které si to zaslouží, dohrát všechny hry, které za to stojí, a pročíst všechny knihy, které mi něco dají. Jenže to je furt samej mír, ekologie a člověk má čas akorát tak na práci.

Z kupy kvalitních filmů jsem tedy vybral směsici, která mi byla doporučena, sloužila jako oddech, naplnila parametry pro vizuální podívanou, kterou TV jistě ocení, a místo si měla najít i nějaká komornější věc, kterou bych jinak s klidem sledoval i na „pouhém" 24 palcovém monitoru.

Moon (2009), Scott Pilgrim vs. the World (2010), Gran Torino (2008), Star Trek (2009), Transformers: Revenge of the Fallen (2009), Zombieland (2009), Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009) je onen výběr. Až nyní zpětně vidím, že ručička vah se nehezky naklonila ve prospěch letních blockbusterů. V příštím článku bude zbytek výše jmenovaných filmů.

Svět se mění, časy se mění, sakra, i to spodní prádlo se mění každej den, tak proč by se nemohl změnit člověk? Já se změnil. Je ze mě levičák tělem i duší. Nebylo to lehké rozhodnutí. Však se podívejte na dnešní sexuálně-eroticko-konzumní společnost, která svým hrhr stylem udělala z drtivé většiny populace čistokrevné dolňáky. Přitom být horňákem není nic, za co by se člověk musel stydět. Nahoře to je mnohdy o poznání krásnější. Pravičáci jsou pak kapitolou sami pro sebe. Jasně si pamatuji dobu lehce minulou, kdy nás zákeřný trend nutil sice stále zůstat dolňáky, avšak přiklánět se v mnohém k pravé straně.

S tím vším je ale konec. Už žádné koukání skrz prsty na horňáky či dolňáky, už žádní radikální pravičáci.
Ukažme si, proč je dobré býti LEVIČÁKEM!

[*AKTUALIZOVÁNO*]

Zhruba 14 dní se v naší domácnosti nachází 50ti palcová plasma PS50C680 od Samsungu. Za cenu něco málo vyšší než 23 tisíc jde o bezkonkurenční koupi, protože jde stejný panel jako sedmičková řada (ach ten marketing), podporuje 3D a jsou k ní jedny brýle zdarma.

O strastech a ...vlastně jen strastech, co se točí okolo HD a 3D mám napsaný téměř celý článek, který však vydám později. Obsahuje veškeré info o faktu, že s velkou TV vám domů kvalitní obraz sám nepřijde a je nutno pro to udělat dosti věcí.
Tímto článkem bych chtěl pouze stručně shrnout mé postřehy z faktu, jak snadné je mít 3D kino v dnešní domácnosti a jaké to je.

Mou 3D panenskou blánu protrhl před delším půlrokem komerčně úspěšný Avatar. Zážitek to nebyl kdovíjak skvělý, ať už mám na mysli film či samotné 3D. Jak si tedy vede 3D technologie doma? A co obyčejné pokoukání HD filmů na padesáti palcích do ruda rozžhavené plasmy?

Otázkou není, zda je doba už pořádně zvrácená, ale zda si to dostatečně užíváme.

Komerce je prolezlá všude. Vyjde film, na jeho motivy se udělá podprůměrná videohra, o nic lepší verze na mobil a další herní zařízení. Vyrobí se zástup figurek, boxy na svačiny, tapety, zvonění, do tisku putuje první časopis, napíše se (vygeneruje) řada knih. Protijdoucí lidé to mají na triku, svalnatý vyhazovač žvejká žužu z oné edice a dokonce když se sexy barmanka zohne pro další bednu tvrdýho, vidíte na dříve božském zadečku tetování s motivy toho. Když vám kdosi nabízí trip s povědomým logem, začnete uvažovat o soudnosti marketingového oddělení. Pokud máte štěstí, reklama na daný produkt, který je nyní spíše náboženstvím, se na vás hrne pouze z deseti nejrůznějších zařízení. Vidíte ji v TV, slyšíte v rádiu, vyskakuje vám na internetu a především vzduch nebezpečně houstne v oparu oné modly.

Jednoduše řečeno, pokud je něco (a má být) úspěšné, je to všude, na všem a ve všem. S jediným cílem - zisk. Mnohdy i dobré původní značky generují kýčoviny, protože se prodají. Kolikrát jste ale viděli, že by se na relativní kýč, defakto mrtvou značku, začaly vyrábět věci, které...prostě nejsou in, nezapadají do žádného marketingového plánu a očividně nebudou generovat převratné zisky? Já měl tento víkend s jednou takovou čest a setkání to bylo rozhodně podivné po všech směrech.

Když jsem tuhle cestou z práce potkal na cestě ještěrku bez hlavy, nepřekvapilo mě, že hlava k tělu nedorostla. Když už ale ani tělo nepřirostlo k opodál ležící hlavě, donutilo mě to se zklamáním přehodnotit mou důvěru v regeneraci...

---

Když jsem tuhle cestou z práce potkal na cestě ještěrku bez hlavy, nepřekvapilo mě, že hlava k tělu nedorostla. Když jsem ale nikde poblíž neviděl hlavu, donutilo mě to se sevřeným hrdlem přehodnotit mou důvěru v regeneraci...

Člověk je tvorem hloubavým. Ne nadarmo vznikla rčení a situace jako

Být čí nebýt

Myslím, tedy jsem

Přemýšlet o nesmrtelností brůka

nebo moje oblíbené

Být, tedy brůk.

Před nějakým tím probdělým večerem jsme měli tu smůlu shlédnout závěrečný díl revolučního seriálu LOST. Ten na svém počátku přivedl seriálům nevídanou vážnost a začal tak novou éru seriálového šílenství.

Původně jsem měl v plánu pořádně detailně rozebrat, jak neuvěřitelně tvůrci Lostu vyjebali se všemi (myslícími) diváky. Měla to být hluboká sonda do duše zhrzeného diváka, který odhaluje veškerou tu aroganci scénáristů, kteří na venek drží pevně promyšlený děj od začátku do konce, ale ve skutečnosti se jejich invence nevyšplhá ani po kotníky teoriím fanoušků.

To už naštěstí dělat nemusím. Po tom, co jsem se v aktuálním červnovém Levelu (zakoupil jsem kvůli legalizaci skvělého RPG Mass Effect, který se slunní vedle sběratelské edice dvojky) dočetl skvělé dojmy Daniela Vávry (jedna z hlavních tvůrčích osobností stojících za Mafia a Mafia 2, nyní na volné noze), vím, že bych nosil skřety do Mordoru. Tak bravurně ironický „dostávač do kolen" už jsem dlouho nečetl. Dan totiž zvládne stručně shrnout celé dění na ostrově a vypíchnout ty hlavní události, které se svou absurdností sami zesměšňují. Toto počteníčko ve mně vyvolávalo výbuchy smíchu, jako nic v poslední době. Smutné na tom je, že je to především díky pravdivosti celého článku.

Dovolil jsem si proto samotný článek naskenovat a zároveň doporučím si tento Level koupit, už kvůli onomu skvělému RPG roku 2008.

Aneb čtení o tom, kterak čmoud pochopeným dobrákem byl ;-)

Po nedávném záchvatu básnické nálady a vytvoření krátké ironické básně na pomezí depresivního hororu a lehké erotiky se naskytla další příležitost. Portál audioknihy.net (viz moje první zkušenost s audioknihou) vyhlásil soutěž, kde mimo jiných dobrovolných otázek je možné i stvořit nějaký rým či báseň spojenou s láskou a audioknihou.

Rozhodl jsem se tedy využít své bohaté zkušenosti z předchozího psaní dvou slok a vytvořil už trošku vážnější báseň, jejíž pohled na obsah nechám na vás. Snad se vám po dřívějším ironickém braku bude líbit.

Středem světa slovo pouhé,
podobu má různou,
láska, žena, tělo nahé,
vždycky je mi můzou.

Rozum slepý, mozek k smíchu,
slepé oči touhou křičí,
chuť podlehnout síle hříchu,
v propasti mě zničí.

Zhýralá to láska krutá,
do kolen mě sráží,
kouzlí údem sladká muka,
na chtíči si baží.

Začarovaný kruh řeším stále,
cesta temná k východisku,
s knihou v uších jde to snáze,
v jiném světě z compact disku.