Když jsem tuhle cestou z práce potkal na cestě ještěrku bez hlavy, nepřekvapilo mě, že hlava k tělu nedorostla. Když už ale ani tělo nepřirostlo k opodál ležící hlavě, donutilo mě to se zklamáním přehodnotit mou důvěru v regeneraci...

---

Když jsem tuhle cestou z práce potkal na cestě ještěrku bez hlavy, nepřekvapilo mě, že hlava k tělu nedorostla. Když jsem ale nikde poblíž neviděl hlavu, donutilo mě to se sevřeným hrdlem přehodnotit mou důvěru v regeneraci...

Člověk je tvorem hloubavým. Ne nadarmo vznikla rčení a situace jako

Být čí nebýt

Myslím, tedy jsem

Přemýšlet o nesmrtelností brůka

nebo moje oblíbené

Být, tedy brůk.

Po nedávném záchvatu básnické nálady a vytvoření krátké ironické básně na pomezí depresivního hororu a lehké erotiky se naskytla další příležitost. Portál audioknihy.net (viz moje první zkušenost s audioknihou) vyhlásil soutěž, kde mimo jiných dobrovolných otázek je možné i stvořit nějaký rým či báseň spojenou s láskou a audioknihou.

Rozhodl jsem se tedy využít své bohaté zkušenosti z předchozího psaní dvou slok a vytvořil už trošku vážnější báseň, jejíž pohled na obsah nechám na vás. Snad se vám po dřívějším ironickém braku bude líbit.

Středem světa slovo pouhé,
podobu má různou,
láska, žena, tělo nahé,
vždycky je mi můzou.

Rozum slepý, mozek k smíchu,
slepé oči touhou křičí,
chuť podlehnout síle hříchu,
v propasti mě zničí.

Zhýralá to láska krutá,
do kolen mě sráží,
kouzlí údem sladká muka,
na chtíči si baží.

Začarovaný kruh řeším stále,
cesta temná k východisku,
s knihou v uších jde to snáze,
v jiném světě z compact disku.

Hned z kraje bych rád na pravou míru uvedl očerňující nadpis. Audioknihy ze mě samozřejmě vraha neudělaly. Tím jsem díky Dexterovi. Zrádné elektronické mluvené slovo vypreparované z nádherně vonícího svazku papíru do formy knihy mě pouze vyzradilo na veřejnosti. Nermoutím se tím však. Jak už jsem několikrát říkal, nikdo není dokonalý. Někdo si pouští pusu na špacír, jiný chodí pozdě a já prostě občas zbavím svět nějakého toho zlořáda. Člověk si nevybere...

Přesto však moje první setkání s audioknihou, nástrojem ďáblovým, jak lidi znovu přinutit alespoň trošku se zajímat o psané (alespoň původně) slovo, bylo nad očekávání příjemné a zajímavé.
Za vším stojí lidé z portálu audioknihy.net, kteří pro širokou veřejnost připravily poslechovou akci Vrah jsi ty!

V záchvatu podivné lolan-cholie jsem v ranní hodiny splodil poledico-emo-životně-tajemno-hlubukomyslno odvážnou sebereflexní báseň s názvem: Když už člověk nemůže, smrtka ráda pomůže.
Ano, rýmuje se samotný název. Jak bezbřeze originální!

Vratká, bledá, bulvy duté,
pod kápí to osoba.
Kosa ostrá, velké chutě,
v zrcadle, ta podoba!

Chrastí na tě měšcem prázdným,
do očí to krásný zvuk,
podlehnouti slastem vnadným,
poslední to lživý šuk!

Měl jsem sen. Sen se sexuálním námětem. Já v hlavní roli, vše ostatní nepublikovatelné, přesto vycházející z událostí nedávných, tak jak už to u snů bývá. Ten sen však donutil mě k vytvoření velice zajímavého slovního výrazu, nad kterým by bylo hodno se dlouze zamyslet. Co ve vás vyvolává slovní spojení „Letmý sex"? Pro někoho třebas denní rutina, pro jiného tabu ze všech největší.

Pomocí přísně inteligentní dedukce mě vlastní dokážeme společně vrhnout světlo na tato 2 tajemná slova, která nám na jazyku evokují cosi blízkého, avšak těžko uchopitelného. Odhalíme tajemství slov, jejichž původ sahá hluboko do historie anglických gentlemanů...

Dnes bylo mým ctnostným potěšením využít naší městské hromadné dopravy, zvané též místní hantýrkou „emhádéčko". Toto slovo vzniklo zřejmě fonetickou formou od zkratky MHD. Abych byl konkrétní - jednalo se o místní vnitroměstskou (je to něco jako vnitrostátní, ale jezdí jen uvnitř města) pravidelnou autobusovou dopravu.

Autobus, též známý pod pojmem „poulička" (zde už moje bystrá mysl nevydedukovala vznik tohoto prazvláštního slova), byl hezké modré barvy a na jeho svěžím vzhledu neubíraly ani nánosy prachu a špinavých skel. Ihned jsem si ho zamiloval. Interiér byl postarší, však nadmíru praktický se zřetelným citem řidiče, který je současně i dlouhodobým správcem tohoto objemného vozítka. Jeden příklad za všechny, nelze neuvést elegantně vytahané a špinavě propocené potahy, které byly na sedadla navlíknuty zřejmě s cílem zakrýt ještě něco mnohem horšího. Obdivuhodné. Smekám.

Co však bylo impulsem největším, který mě donutil smočit kousek toho inkoustu na cár papíru, byl zážitek nevšední. Odehrával se po dobu hrubých 20 minut, tedy logicky po dobu mé jízdy. Cíl mé cesty, čas i jména a vzhled cestujících samozřejmě v rámci zachování života prozradit nemůžu, vše ostatní vám ale směle rád odhalím...

Režiséra, scénáristy, skladatele, herce, fotografa, milovníka krásných žen a celkově všestranného umělce Martina Válka už není nutno vůbec představovat. Pokud však stále patříte mezi tu ubohou 99,9% menšinu, která o něm ještě neslyšela, přečtěte si předchozí článek Martin Válek: Génius příští generace a Martin Válek: Nečekejte čekané.

Třetí článek netrpělivým divákům odhalí další 2 nová díla a jedno starší, které zůstalo vaším očím doposud utajeno.

Nenechte si ujít ohromující příběhy, kde plytký humor vystřídal jasně vztyčený prostředníček tabuizovaným problémům dnešního moderního světa! Čekají vás díla Sculptor's Revenge, Osudová chyba a jako hřeb večera se představí Public Secret.

Martina Válka netřeba více představovat. Mnohé už bylo napsáno v předchozím článku Martin Válek - Génius příští genereace, ve kterém jsme měli možnost spatřit pravou hloubku umění. Pro ty z vás, kteří jste ještě nebyli schopni tak astronomicky emocemi naplněná díla vstřebat, mám špatnou zprávu. Dopey vydává další 3 rozmanité kousky, které posunují hranici do neprobádaných končin, což je pro ostatní diváky neuvěřitelné pozitivní zpráva. Znovu mohou zažít ten pocit, kdy se díky nevšedně originální práci ocitnou mimo svoje tělo i realitu a ze své duše useknou kus, který už nikdy nebude jako dříve. To, co je pro diváka nepopsatelně příjemná harmonie, je Aligierův očistec pro jakéhokoliv kritika. „Jak uchopit něco tak abstraktního a smyslného, jak na papír převést myšlenky génia?" dere se současně s pěnou vzteku z úst kritiků, kteří ztrácí víru ve své schopnosti. Přiznejme si to. Nejde analyzovat něco, co nás svým potencionálem a myšlenkou stonásobně převyšuje.

Dnešní tvorba, kterou Martin mým webem zprostředkoval veřejnosti, je velice pestrá. Čeká vás premiéra dějově nabitého díla Nudař, na který vás upoutával trailer v minulém článku. Jako pravdivé se ukázalo být i tvrzení o pokračování komerčně velice úspěšného Death Skittles. Tím to ovšem nekončí, protože Dopey tlačí na pilu a oživuje staronovou značku jménem Metamorphoses. Protože mnozí z vás netušíte, jedná se o remake Martinova studentského počinu, který je dodnes vzorem spousty začínajícím tvůrcům.