V posledním měsíci se mi docela poštěstilo. Vzniklo totiž několik příležitostí okupovat naši velkou plasmovou TV, která je po většinu večerů mému oku zapovězena. Ono oko bych na ni hodit mohl, ale sledovat po večerech Ordinaci a politické debaty na takovém technickém skvostu, to je proti technické lidskosti!

Jal jsem se tedy úkolu pracně vykrojit nějaký čas z nabitého pracovního rozvrhu a nacpat do něj nějaký smysluplný výběr HD/FullHD filmů, které mě tu neutěšeně žádají o zhlédnutí. A že jich není málo.

Někdy si přeji, aby vypukla atomová válka a já se ocitnul někde v atomovém krytu se zásobami jídla, elektřiny a výherkyněmi soutěže o nejlepší manželku. Pak bych mohl shlédnout všechny filmy, které si to zaslouží, dohrát všechny hry, které za to stojí, a pročíst všechny knihy, které mi něco dají. Jenže to je furt samej mír, ekologie a člověk má čas akorát tak na práci.

Z kupy kvalitních filmů jsem tedy vybral směsici, která mi byla doporučena, sloužila jako oddech, naplnila parametry pro vizuální podívanou, kterou TV jistě ocení, a místo si měla najít i nějaká komornější věc, kterou bych jinak s klidem sledoval i na „pouhém" 24 palcovém monitoru.

Moon (2009), Scott Pilgrim vs. the World (2010), Gran Torino (2008), Star Trek (2009), Transformers: Revenge of the Fallen (2009), Zombieland (2009), Harry Potter and the Half-Blood Prince (2009) je onen výběr. Až nyní zpětně vidím, že ručička vah se nehezky naklonila ve prospěch letních blockbusterů. V příštím článku bude zbytek výše jmenovaných filmů.

[*AKTUALIZOVÁNO*]

Zhruba 14 dní se v naší domácnosti nachází 50ti palcová plasma PS50C680 od Samsungu. Za cenu něco málo vyšší než 23 tisíc jde o bezkonkurenční koupi, protože jde stejný panel jako sedmičková řada (ach ten marketing), podporuje 3D a jsou k ní jedny brýle zdarma.

O strastech a ...vlastně jen strastech, co se točí okolo HD a 3D mám napsaný téměř celý článek, který však vydám později. Obsahuje veškeré info o faktu, že s velkou TV vám domů kvalitní obraz sám nepřijde a je nutno pro to udělat dosti věcí.
Tímto článkem bych chtěl pouze stručně shrnout mé postřehy z faktu, jak snadné je mít 3D kino v dnešní domácnosti a jaké to je.

Mou 3D panenskou blánu protrhl před delším půlrokem komerčně úspěšný Avatar. Zážitek to nebyl kdovíjak skvělý, ať už mám na mysli film či samotné 3D. Jak si tedy vede 3D technologie doma? A co obyčejné pokoukání HD filmů na padesáti palcích do ruda rozžhavené plasmy?

Před nějakým tím probdělým večerem jsme měli tu smůlu shlédnout závěrečný díl revolučního seriálu LOST. Ten na svém počátku přivedl seriálům nevídanou vážnost a začal tak novou éru seriálového šílenství.

Původně jsem měl v plánu pořádně detailně rozebrat, jak neuvěřitelně tvůrci Lostu vyjebali se všemi (myslícími) diváky. Měla to být hluboká sonda do duše zhrzeného diváka, který odhaluje veškerou tu aroganci scénáristů, kteří na venek drží pevně promyšlený děj od začátku do konce, ale ve skutečnosti se jejich invence nevyšplhá ani po kotníky teoriím fanoušků.

To už naštěstí dělat nemusím. Po tom, co jsem se v aktuálním červnovém Levelu (zakoupil jsem kvůli legalizaci skvělého RPG Mass Effect, který se slunní vedle sběratelské edice dvojky) dočetl skvělé dojmy Daniela Vávry (jedna z hlavních tvůrčích osobností stojících za Mafia a Mafia 2, nyní na volné noze), vím, že bych nosil skřety do Mordoru. Tak bravurně ironický „dostávač do kolen" už jsem dlouho nečetl. Dan totiž zvládne stručně shrnout celé dění na ostrově a vypíchnout ty hlavní události, které se svou absurdností sami zesměšňují. Toto počteníčko ve mně vyvolávalo výbuchy smíchu, jako nic v poslední době. Smutné na tom je, že je to především díky pravdivosti celého článku.

Dovolil jsem si proto samotný článek naskenovat a zároveň doporučím si tento Level koupit, už kvůli onomu skvělému RPG roku 2008.

Aneb čtení o tom, kterak čmoud pochopeným dobrákem byl ;-)

Kdo ho neviděl, jako by nebyl. Význam must-watch dostal nový smysl. Vždyť film (pokud si můžu dovolit takové přízemní slovo pro toto veledílo), který je vytvářen celou dekádu, jeho scénář plný nadčasových témat, neuvěřitelně složitě propletených dějů a sociálních konfiktů vypiplaných k absolutní beletrické dokonalosti, musí být bez sebemenšího záchvěvu pochybení naprostým nadpozemským zážitkem.

Film (pokud znovu můžu použít tento nedostačující termín), který je obdařen neuvěřitelnou vizuální technologií, slibující už od svých počátků svět tak nadpozemsky realistický, že ho nepůjde rozeznat od skutečnosti a který vám svou krásou a filosofií nedovolí nabrat dech, stejně jako řadu lidí přivede do depresí, prostě musí být mimo jiné největším visuálním orgasmem v našem životě.

Prostě film, který vydělá více jak Titanic (od stejného tvůrce) a stane se tak nejvýdělečnějším filmem v historii filmu, světa, vesmíru a vůbec (42), musí být ... musí to být prostě REVOLUCE!

Nebraňme se tomu výrazu. Pokud by se Avatar nejmenoval Avatar, zaručeně bychom chodili do kina na film Revoluce. Tak moc jsou tato dvě slova spojována. Dnes už prakticky splývají.

A nyní bez nejmenších nadsázek a vtipu - Avatar opravdu revolucí je. Dokonce takovou, kterou FOX (nikoliv James Cameron) plánoval.

Avatar definitivně a přesvědčivě ukázal, že prodat lze i hovno, když ho pěkně zabalíte a navoníte.

[*AKTUALIZOVÁNO*]

Doplněn odkaz na fanweb a titulky

Znáte Coudyho? Teho pošuka z Krok za krokem (Step by Step). Tak ono je ve skutečnosti více verzí Coudyho. Já mám naštěstí kamaráda přímo toho prvního - Coudy_no1, ale říkáme mu jen „Coudy, ty numero jedna". Tak tomuhle člověku, který postavil prison-break.cz, děkuji za další tip na skvělý seriál, který se z celých DVOU promo obrázků a dementního traileru vyklubal v neuvěřitelný finiš tohoto roku.

S alternativními hrdiny se nám roztrhl pytel. Není divu, však už se nejednomu poctivému divákovi z těch klišoidních a přihlouplých sranců udělalo nadmíru nevolno. Po souložícím Hanku Moodym z Californication a život zkracujícím Dexterovi tu je další alternativní hrdina. Teda přímo celá partička alternativních, souložících a život zkracujících individuí - Misfits

Jim Jarmusch je zvláštní režisér. Spousta lidí by ho bez váhání označila za nudného, kdyby jeho filmy viděla. O to více uznání se mu dostane od ostatních. Jarmuschova filmografie na ČSFD krom jedné modré září červeně jak továrna na komunistické transparenty. Z cca 15 kousků jsem viděl pouze 3, respektive 6. Naše poprvé se událo u filmu Ghost Dog - Cesta samuraje. Tehdá o něco více naivní a hloupý Ondřík byl tímto filmem naprosto zmaten a unešen současně. Nejen že čekal úchvatné japonské souboje, které nedostal, ale především měl z filmu pocit, který předtím dříve nezažil. Bylo to zvláštní, táhlé, s vyšší pointou, než kterou jsem viděl tehdy v prázdném obývacím pokoji po půlnoci na ČT2 v originálním znění a s titulky - pro kohokoliv dříve nezvyklý jev. Teď si dokonce matně vzpomínám, proč jsem chtěl film tolik vidět. Velká reklama v časopisu Score nebo GameStar mě upoutala :). Druhým filmem jsou Coffee and Cigarettes (Kafe a Cigára). Je to spojení několika příběhů (krátkých filmů - kraťasů), mezi kterými jsou i Káva a cigarety 1.-3. díl od Jarmusche. Posledním kouskem jsou právě Broken Flowers a rozhodně nebudou tím posledním, čím mě Jarmusch potěší.

Soutěž Big Brother je v plném proudu, zbývá posledních pár soutěžících. Tam venku, za zdmi studia, se ale začíná cosi dít...něco podivného, krvavého, nezvratného. Televizní štáb ani soutěžící ještě netuší, že už zanedlouho budou mít jiné starosti, než jak si vzájemně nelézt na nervy. Zombie epidemie je tady a je potřeba se jí postavit tváří v tvář. Nic jiného totiž ani nezbývá.
Toť hezký popisek ze stránek csfd.cz

Nádherný případ, kdy forma tvoří obsah. Tracey Fragments je obrazové podání myšlenek patnáctileté dívky, která právě ztratila svého bratra. Zápletka věru naivní a celkově si tu vzal příběh kratší dovolenou a ani scénárista brigádník se 2x nepředřel. V čem ale snímek vyniká, je už zmiňované obrazové podání myšlenek. Všude se o filmu píše pouze jako o obrazovém experimentu, kdy je obraz rozdělen na několik políček. To je ale velice krátokozraký pohled na věc. Je to pouze výsledný efekt.