Loom - recenze

Nestává se každý den, abyste dohráli hru, která je starší jak tři dekády a téměř aspiruje na to ,být starší, jak vy.

Řada her z takové doby už zmizela téměř v nenávratnu nebo je těžké je vůbec na moderních strojích spustit. Je tu naštěstí ale nespočet kousků (ne jenom díky GoGu), které si jakoby zázrakem našly cestu i na běžné distribuční platformy jako Steam a jsou bez problému hratelné. Otázkou je, obstojí 30 let stará hra v době fotorealistických grafik a virtuální reality?

Řeč je celou dobu o LucasArtovské „hudební“ adventuře Loom. Klasické point & click adventury jako jeden z mála herních stylů téměř nezestárnul. Přestože jsou dnes hezčí, s větší produkcí a často do sebe míchají i jiné žánry, stále vycházejí naprosto klasické point & click adventury zaměřené především na příběh a puzzle. Dokonce se často honosí i tím archaickým rozlišením 640x480 a není to vůbec na škodu.

Touto optikou pak Loom zase tak moc s časem bojovat nemusí. Jeho stáří sice poznáte, ale pokud vás i 30 let stará hra dokáže skvěle bavit a ponoříte se do ní, jako do čtení knížek v dětství, je to důkaz, že audiovizuál sice může být důležitý, ale rozhodně není stěžejní.

Loom je krásná a milá adventura, kde hudební mechanika, pokud nehrajete na těžkou obtížnost, sice není vyloženě hudební, ale to nic nemění na skvělém dabingu a příjemné retro pohádkové hratelnosti. Hrát Loom mi pocitově přišlo lehce jako koukat na The Princess Bride. A to je rozhodně lichotivé přirovnání.

A tak pokud nevíte, co s načatým večerem (protože Loom opravdu za ten večer zvládnete dohrát, pokud se nezaseknete) a chytila vás retronálada jako řemen, nechte se s Loomem unášet na vlně pohádkovosti a třeba se i jednou dočkáme toho druhého neoficiálního dílu.