The Wolf Among Us - recenze

Když si film hraje na hru...

Moje první setkání s Telltale Games neskončilo tak, jak jsem si představoval. Čekal jsem příběhově rozvětvenou jízdu, kde moje rozhodnutí větví příběh a více dohrání mi ukáže svět z různých perspektiv.

Hru jsem dohrál dvakrát. Ani špetku nepřeháním, když potvrdím, že šlo o 99% stejné průchody, přestože jsem dělal vše jinak. Každá rádoby odbočka vede hned zpět. Každá volba míří ke stejnému bodu. Něco RPG jsem se nahrál, takže vím, že s iluzí volby vývojáři občas pracují. Ušetří to práci a často jde především o tu sebeprezentaci hráče. Pokud se to dobře udělá, je uvěřitelné, že postava zareaguje na dva různé vstupy stejně.
Ale taková iluze má svá místa. A místo má i dopad vašich činů na výsledek. Chcete vědět, že když si zvolíte jednu možnost, má to vliv. Že když uděláte deset malých rozhodnutí, nastřádají se a mohou ovlivnit věci budoucí.

Zde však ne. Až na výjimky, cokoliv uděláte, má stejný výsledek. Děj je lineární, co se má stát, stane se, nemůžete udělat vůbec nic, abyste to nějak výrazně změnili. Dokonce i v těch rádoby největších momentech, kdy třeba rozhodujete o přežití určité osoby, se ukáže, že jde o zcela slepou větev. Danou postavu tak jako tak za celou hru už nikdy neuvidíte. Popřípadě třeba jen někde stojí a nic neříká. A to se bavíme asi o největší možnosti, jak hru ovlivnit. Jakékoliv další možnosti jsou nezanedbatelně ještě menší, až úsměvné, pokud máte s interaktivností herního média sebemenší zkušenosti.. 

Myslíte si, že například vedete vyšetřování svým stylem? Je uplně jedno, jak vyšetřujete, zda se snažíte být pečlivý a najít důkazy nebo se chováte jako hovado. Výsledek je vždy stejný.

Po uvědomění si, že já děj neřídím, jsem při druhém hraní už jen sledoval, jak autoři vymyslí, aby moje "rozhodnutí" X zobrazili tak, aby děj pokračoval stále stejně. Bohužel to většinou zvládnou během jedné dvou vět, nějaké animace navíc v lepším případě, většinou se ale nechumelí a dej pořád ubíhá stejně, nehledě na to co řeknete nebo uděláte. Což je zklamání, když se vzpomínkami na první průchod záměrně volíte zcela odlišnou volbu v očekávání, co se změní a ono se vše odehrává identicky.

Pokud toto nečekáte, je to šok. Najednou zjišťujete, že vlastně ani moc nehrajete hru. On není ani tak problém v té lineárnosti. Miluju adventury a ty jsou většinou striktně lineární. Ale ty vás narozdíl od Wolfa nevodí za nos. Zde jste neustále dávání před nějaké rozhodnutí a možnosti, ale děj se nikdy nerozvětví. Přijde mi to jako podvod na hráče. Závěr na tom už moc nezmění, protože pro vás nemá žádný dopad.

Pokud jste někdy hráli pořádné RPG, kde záleží na spoustě proměnných a rozhodnutích, i takových, o kterých ani netušíte, tak tady se hraje podle zcela jiných not.

Tak dobrá, interaktivita je nulová, co ten zbytek? Co ze hry zbývá, není kdovíjaké. Lehce nadprůměrný příběh doplněný o zajímavé téma pohádkových bytostí v našem světě, nadprůměrné dialogy, dobře profilované postavy a interakce mezi nimi, slabý vizuál a hodně, hodně slabé audio. Původně jsem dokonce myslel, že je hra nějak rozbitá a nepřehrává zvuky, ale ono jich je opravdu ve hře hrozně málo. Skoro, jako byste sledovali divadlo. Němé kulisy a dlouhé střihy s prostoji budou vaším denním chlebem. Třešničkou na dortu jsou pak zjevně chybně udělaná některá zakončení, která vůbec neodpovídají předchozím událostem.

Pokud nemáte slabost pro komixy nebo noir detektivy (první nemusím vůbec, druhé hodně), pravděpodobně vám The Wolf Among Us díru do herního srdíčka moc neudělá.

Komentáře

Doporučeno

Kategorie