zobrazit rychlé menu
hlavička

The Last of Us: Left Behind - recenze

Je to zajímavý pocit být dějově zasazen do příběhu, který je známý z vyprávění původní hry. Koukat z jiné perspektivy na sled událostí, jejichž vyvrcholení nezadržitelně spěje do již odhalených karet, má přesto svoje kouzlo. 

Protože v tom bezpečném pocitu, že vás hra nemůže ničím novým překvapit, se jí to stejně podaří. Odhaluje totiž do větší hloubky Elliininu osobnost, minulost, touhy, obavy i motivace. Ukazuje, kde se bere ta její roztomilá dětská naivita a jak je to ve skutečnosti křehká nesamozřejmá věc. Jsme svědky tak osobních věcí, které se je pravděpodobně ani Joel nikdy nedoví. 

Střídání časových os jasně ukazuje, jak moc dokázala během cesty z Joelem Ellie dospět a kolik odvahy a odhodlání navzdory všemu se v ní skrývá. Respektu hodné. Doslova. 

Ellie je jediné pozitivní světlo ve světě The Last of Us, které dává důvěru, že lidská povaha nakonec nemusí být tak úplně v řiti. A to si zaslouží obdiv. Jak k postavě samotné, tak tvůrcům, jak realisticky jí dokázaly podat.

V kostce je Left Behind relativně krátké (jako jedna delší kapitola), upřímné a komorní (jakožto i původní hra) nahlédnutí do dětské duše ve světě, který vám dítětem být nedovolí. Byť se důležitosti původního dílu ze své podstaty rovnat nemůže, zážitek z The Last of Us doplňuje jako poslední kus mozaiky. Tak se nechte na chvíli ošálit tou bezstarostností, protože za rohem už čeká realita, aby vás zkopala zpátky tvrdě na zem.

Sepsáno 13.1.2019 23:05 do kategorie Game art

minulost Ellie +
lehce odlišná hratelnost +
krásné scény +
85 %
- délka
- nemá Riley nějak velkou hlavu? :)

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář.
Napsat komentář
Ondřej Vašíček