S alternativními hrdiny se nám roztrhl pytel. Není divu, však už se nejednomu poctivému divákovi z těch klišoidních a přihlouplých sranců udělalo nadmíru nevolno. Po souložícím Hanku Moodym z Californication a život zkracujícím Dexterovi tu je další alternativní hrdina. Teda přímo celá partička alternativních, souložících a život zkracujících individuí - Misfits
Docela živě si dokážu představit, jak Misfits vznikal. Zadání znělo:
Hele, potřebujeme navázat na úspěch Heroes. Udělejte něco s hrdinama, ať to má grády, moc to nestojí a hlavně ať se to nepodobá.
Tož, a v tom momentě kreativnímu scénáristovi ruply nervy. Proč on, cílevědomý tvůrce uměleckých dějin má tvořit další naivní klišé? Vzal tedy svou kreativnost, vynásobil šíleností a ukázal všem klíšé seriálům (které si ovšem hrají na zcela vážné), co to je být naivní břečka.
Misfits totiž jsou jedna velká parodie na klišé. Jsou tak klišoidní, že se vysmívají všem dnešním Heroesům a vztyčují prostředník všem projektům, které na jejich úkor dostaly větší rozpočet. Seriál je založen na naprosto ojetém námětu, kdy záhadná bouřka promění naši pětičlennou partu v lidi obdařené superschopnostmi. Seriál se tak i bohužel prezentuje, což může v mnohým vyvolat oči v sloup. Však nedejte se bystří diváci. Toto je jen nastavené zrcadlo veškeré naivní konkurenci.
Samotné jádro Misfits stojí na 2 pevných pilířích - nesrat a posrat.
Vím, že na první pohled se tyto dvě věci můžou "vylučovat" (Hm. Tak teď jsem se sám nachytal. Uvozovky přidány dodatečně), ale vysvětlím níže.
Nesrat - seriál se s ničím nesere. Občas mluví sprostě, občas zobrazí nahotu, občas zobrazí sex, občas násilí a občas zobrazí i to, co byste raději vidět nechtěli. Nic však samoúčelně. Misfits by mohl být takovou sondou do mladistvé společnosti delikventů, kteří jsou však v jádru duše dobrá stvoření...jak jinak.
Posrat - z partičky hrdinů (asi jim tak přestanu říkat, protože oni vlastně hrdinové vůbec nejsou) se občas solidně poserete smíchy. A to způsobem, který je mi velice milý. Scénárista přináší naprosto originální nápady a hlášky, které u mě už natvrdo zkultovněly. To vše je podtrženo jedním velkým esem v rukávu.
Pokud pominu, že postavy jsou poměrně nadstandardně pestré, v čem mě Misfits opravdu dostal, jsou herci. Respektive herec. Celé osazenstvo se sice snaží a jsou to neokoukané tváře a jejich face je opravdu stylový, celé skupině ale vévodí postava Nathana - z počátku (první sekundy) milého chlapce. Tento člověk hraje tak přirozeně, že to vlastně nehraje. Drtivé většině scének dodává svým stylem naprosto zabijácký šmrnc a řadu fórků snad nevymyslel scénárista, ale on, jak mu do huby sedí.
Sečteno a podtrženo. Pokud dáte seriálu Misfits šanci (potřebuje od vás nějaký ten čas, abyste si zvykli na jeho styl, alá Dexter), budete odměněni porcí kultovních hlášek, svébytným humorem, vztyčeným prostředníkem dnešní seriálové tvorbě, skvělou hudbou, krásně depresivními a prázdnými ulicemi Anglie a stylovým anglickým přízvukem se špetkou slovenštiny (poznáte). To vše zabaleno do šesti instantních dílů o 45 minutách, s naprosto zabijáckým finišovým dílem plným husté atmosféry a no-comment endu, který mě obrazně současně rozbrečel, i smíchy dostal do kolen.
V přípravě je údajně i druhá řada.
Sepsáno 28.12.2009 15:48 do kategorie Cinema