Novoroční předsevzetí. Fuj. Špína. Berlička pro slabomyslné. Záminka pro úkoly, které by měly být samozřejmé. 2x větší zklamání, když selžeme. Toť vcelku rozumné, leč ostřejší argumenty. Nikdy jsem si novoroční předsevzetí nedával. Proč je tedy tento rok jiný? Co se ve mně hnulo, že se snažím být ze dne na den jiný? Pravděpodobně za to může jedna zajímavá lidská vlastnost.
Život je jako hra. Začínáte s pevně navolenými staty. Tyčí se tu pojmy jako zdraví, potencionální inteligence, vzhled, a na druhé straně se krčí vady, alergie a celkově nespočet dalších různorodějších atributů, tu více, tu méně důležitých pro náš životní start, začínající tlačítkem Play Life.
V prvních týdnech řešíme převážně problémy s optickými vstupy, kalibrujeme zvukové výstupy a snažíme se pochopit naši motorickou soustavu. V pokročilejších měsících se však už blíže seznamujeme s naším interfacem, zkoumáme jeho možnosti a nedostatky a testujeme poprvé své základní ability. Po malých krůčcích sbíráme svoje první expy a se svoji gildou oslavujeme LVL 1.
Život je to krásný. S prostředky aliance a jejich podporou postupujeme vpřed neuvěřitelnou rychlostí. Úrovně padají jedna za druhou a speciální dovednosti se učíte jak na běžícím páse. Procházíte akademiemi a pomalu si začínáte tříbit názor o svém zaměření. Bude to Warrior či Klerik? Věc, která se bere těžko zpět.
V určité fázi ale zjistíte, že ne všechny věci jste udělali dobře. Spousta věcí by se dala vrátit a udělat lépe. Jenže load je mimo provoz.
Zkuste se zamyslet nad dvěma příklady.
Tento příklad nebyl tak průhledný, jak by se mohlo zdát, ale jde o podobnou věc. Druhý příklad je ale více než zřejmý.
Nového VY.
Nikdo vás tu nezná. Nezná vaše vady, špatné vlastnosti, neví nic o tom, jak jste tuhle uklouzli na banánové slupce z kresleného komiksu a naprosto nekomixově si roztrhnul gatě až na trencle. Můžete beze strachu zmáčknout nové tlačítko edit your character. Můžete zde začít znovu.
A tak je to i s tím novoročním předsevzetím :). Ehm. Dobrá. Přiznávám. Vzal jsem to mírnou oklikou, ale tuhle mladá brigádnice prodávající v zatáčce u vesničky Oklika je tuze sympatická slečna, kterou by byl hřích nepozdravit.
Pointa je v tom, že lidé tuze rádi RPG. Rádi vylepšují své postavy, potažmo sebe. Máme náramně rádi dobré změny a naopak nenávidíme změny nepohodlné. Pozitivní změna je každému jasná. Pak jsou tu ale změny, které nás vedou k vyjetí zažitých kolejí (aneb další "krásná" lidská vlastnost). A pak je tu on. Všemocný Stallone. Ten, jehož jméno každým rokem oslavujeme. Je to doba a především příležitost, kdy vyjet ze zajetých kolejí už není tak hrůzostrašné, jak políbit záchodové prkénko, nebo ještě hůře, ruku vaši tchýně. Silvestr v nás nabudí možnost, že dokážeme jednu či více našich kostlivců vymést ze skříně a postoupit tak na další level, popřípadě alespoň namaxovat nějaký ten skill.
Když je tomu tak, nebraňme se. Maximálně budeme zas o kousek lepší.
A jaké že ty dovednosti si piluje AlterEgo? Pár bych jich tu bylo a myslím, že se prozatím daří. Nejde ani tak o výraznou změnu zapříčiněnou dodržováním předsevzetí, jako spíš fakt, že ze sebe mám větší radost.
Vám tedy jako každý druhý nepřeji šťastný a veselý nový rok, tedy věc, kterou neovlivníte přímo, ale přeji vám, abyste se ze všech sil snažili, aby ten rok šťastný a veselý byl. To je totiž to jediné, co zmůžeme.
[:: V Oklice se dnes konají trhy. Omluvte mě, mám nyní něco na práci... ::]
Sepsáno 7.1.2009 13:15 do kategorie AlterEgo