„Vašíku, posaď se do křesla, za chvíli začnou Tři oříšky", naporučila maminka a vrátila se k voňavé troubě plné cukroví. Ondřík zaujal své oblíbené sledovací místo. Sedl si na zem a zády se opřel o křeslo. Kariéru zničit si záda měl předurčenou už v mládí. Líbezné tóny začínající pohádky mě okouzlily a můj jednoduchý a bezstarostný mozeček plně zaměstnaly. Ponořil jsem se do kouzelného světa, protože mě absolutně nic netížilo. Byly přece Vánoce.
Svátky vánoční jsou dobrým tématem pro články všeho druhu. A protože je dneska v módě jít proti proudu, dočtete se všude samé: „Vánoce už nejsou, co bývaly, je to samý Santa Klaus a komerce. Vánoce jsou honba za dárky. Tady iPhone, tady TV a žádné dárky od srdce. Spořádat večeři, rozbalit dárky, zanadávat na další sprchový gel a už žádné sezení v rodinném kruhu."
Malý Vašík Vánoce, svátky klidu a míru, miloval. Dospělý Ondra Vánoce prostě akceptuje, bohužel nijak zvlášť neprožívá. Přesto, ač má občas nehezky radikální názory, tentokrát vidí věc odlišně a zdá se, že i objektivně pravdivě. Ondra nemusí být znalec tradic a zvyků ani lidského chování. Stačí se zahledět do sebe...
Malý Vašík vstal a protáhl svoje ztuhlé tělo. Pohádka v něm zanechala krásné pocity - kterak se chceš stát bohatým, musíš být mladá žena, sympatická, sexy a hlavně musíš vlastnit magické předměty. S těmito pozitivními vyhlídkami se vydal do kuchyně. Z talíře uzobával vánočního cukroví. Miloval vanilkové rohlíčky. Házel je do sebe a nepřestal, dokud mu nelezly z uší. „Večeře!" volá máma. Přestože v té době malý Vašík ještě netušil nic o vzrušení sexuálním, vzrušen byl na svůj věk maximálně. Večeře byla totiž předzvěst věcí tajemných. Ihned po jídle bude totiž zahnán do svého pokoje, aby se tajemný můž jménem Ježíšek mohl nepozorovaně pohybovat v obývacím pokoji a rozdávat tam svoje dárky.
Co jsou to Vánoce? Je to smyšlený svátek odkazující se na mýtickou pověst plnou čar a kouzel, zdravým rozumem nijak se nelišících od jakékoliv jiné pohádky. Je to pouze jeden z mnoha prvků církve k posilnění křesťanství. A tím nemyslím nic špatného, naopak. Ve výsledku jsou dnes Vánoce svátkem lidí, ne křesťanství.
Muž to byl jistě neobyčejný. Na to, kolik musel ten den roznést dárků, to musel být neuvěřitelný kus chlapa. Přesto mu říkali zdrobnělinou - Ježíšku. Zvláštní byly i jeho pohnutky. Že se jako málokdo vrátil z večírku smrtky, už si člověk zvykl. Že ale místo krvelačné pomsty na sebe oblékne červenobílý kožich a roznáší všem neznámým dětem dárky, jejichž seznam mu nechali za oknem, to už zavání menší odchylkou od standardního chování v posmrtném životě. Něco mi říká, že u nás nenáviděná varianta s létajícím Santou na sobech a jeho pomocnících je pro dnešní mladé děti mnohem více stravitelná než chodící zavražděná mrtvola se zdrobnělinou ve jménu, co oknem v noci navštěvuje všechny děti, aby jim „udělal radost". Strašidelné.
Je tu problém, který všichni vidíme. Vyrostli jsme. Tajemství Vánoc už nám bylo odhaleno, vánoční povinnosti už doléhají i na nás a dárky díky naší možnosti vydělávat už nejsou takovým zlatým vejcem. Dokud se nebudu honit za svými geny (a doufám, že na ten okamžik si nějaký ten pátek počkám), Vánoce ztratily svoje původní kouzlo. Je to ale nutně špatně a důvod si stěžovat a vykřikovat to do celého světa?
Malý Vašík byl sice na hlavu, ale nebyl hloupý. Nikdy si nepamatoval, kdy mu vlastně řekli tu překvapivou novinu, že Ježíšek všechny dárky donést nestihne a tak pomáhají rodiče. Přesto ho to ale nijak nepřekvapilo. Jeho malý a jednoduchý mozeček měl velký potenciál a nikdy moc vážně nebral tyto řeči. Že se čertů jak chlap domácích prací bál, to je věc naprosto nepodstatná. Ono celkově byl Vašíkův mozeček občas o krok napřed. Důkazem nechť jsou desítky pochopených pohledů mezi rodiči a zamaskované řeči tak, aby jim jejich potomci nerozuměli. Malé děti jsou velice podceňovány.
Vánoce vám nezkazí vánoční slevy v obchodech ani vousatý Santa Klaus. Vánoce vám kazí vaše nezodpovědnost, když vybíráte se zbytkem populace dárek poslední den. Vánoce vám kazí cukroví, které si koupíte v obchodech, místo abyste se bavili seškrabáváním toho vlastního spáleného. Vánoce si dokonale pokazíte, když je prožíváte jako den kterýkoliv jiný.
Přesto to byly kouzelné chvíle. Čekat dlouhé minuty v pokoji, zatímco se z obývacího pokoje ozývaly podivné zvuky a červená světýlka hříbečků ze stomečku krájely stíny dvou postav. Koho tam to ten Ježíšek ksakru má? Když pak pro Vašíka přišla maminka, že už je Ježíšek hotov, vzal sestru za ruku a vydali se do obývacího pokoje. Dekorativní sklo klasických dveří 90. let zářilo červenou barvou míchanou zlatými paprsky jisker prskavek. Dveře se pomalu otevřely. Byl to čin velice pečlivý. Otevření dveří bylo vyvrcholení celovečerního tajemství a zadržovaného překvapení. Před Vašíkem se vykreslil nádherný pohled na atmosféru Vánoc. Ježíšek s pečlivostí sobě vlastní za sebou i okno zavřel. Byl pryč. Každý dárek byl poté rozbalován s láskou a zaujetím. Každý udělal radost. Když pak Vašík ulehl do postele, nemohl dospat dalšího rána. Těšil se, až vyzkouší své nové hračky. Že se ve školce ukáže v novém oblečení, ho sice tak nebralo jako jeho maminku, ale co už, každý má z něčeho radost.
VÁNOCE JSME MY. Pokud už Vánoce nejsou, co bývaly, nemůže za to nikdo jiný, než my. Na druhou stranu v době, kdy si dvě třetiny populace permanentně stěžuje na cokoliv, o čem nemají sebemenší ponětí, jen aby ukázali, jak je ten svět špatnej, jsem byl naivní, pokud jsem čekal něco jiného. Umějte si vychutnat vánoční pohodu, mějte radost, když víte, jakým osobitým dárkem obdarovat druhého, a především - oceňte místy patetická rodinná setkání.
[:: Ale barvité vysvětlení tvé práce i před Štědrovečerní večeří tu postrádáme ::]
Sepsáno 28.12.2008 15:07 do kategorie AlterEgo