Tři hry od thatgamecompany, pro než je herní mainstream sprostým výrazem.

Fotorealistická grafika, nabušený soundtrack, rychlá zběsilá akce, cool postavy, cool hlášky, cool coolomet, sexy hrdinky, rychlý automobilový honičky, tisíce vystřílených nábojů, hektolitry prolité krve a to vše konzumuje v dnešní době velice rozšířený primát počítačový. Tak nějak vypadá představa člověka nezasvěceného do herní základní gramotnosti. Smiřte se s tím. Dnešní hry můžou za masové vrahy, rozvrácené vztahy i teroristické útoky.

Empire: Total War je už několikátý díl série strategií označené Total War. Ty se vyznačují masivními bitvami až tisíců jednotek. Celá série mě už od počátků fascinovala, protože přinášela možnost pravých strategických bojů. Ty tam byly trapné okamžiky, kdy jste označili skupinku jednotek a klikli na jednu nepřátelskou jednotku, což byl jediný způsob útoku. Strategie takto naprosto postrádající špetku reality se na nás valily odevšad. Total War v tomto směru přinesl velké inovace. Figurovaly zde totiž velké oddíly vojenských jednotek, které jste ovládali jako celek. Při bojích pak záviselo na spoustě faktorů. Vrhnout se z kopce jízdou pěšákům do zad byla zdrcující porážka pěchoty během pár sekund. Naopak naběhnout s jízdou do čelně postaveného šiku kopitníků se rovnal spoustě kvalitního koňského salámu. Do toho všeho se míchal různorodý terén, morálka, únava, léčka, různé typy jednotek, počasí, přesily, obléhání a spousty dalšího.

Kdysi toto město pulsovalo energií. Bylo špinavé a nebezpečné, ale zároveň živé a krásné. Nyní je uplně jiné. Změny zpočátku přicházely pomalu. Většina lidí si jich ani nevšimla, nebo je to nezajímalo a akceptovali je. Zvolili si život v pohodlí. Ovšem někteří ne...ti se stali našimi klienty.

Právě když už jsem myslel, že ty smrduté stoky nemají konce, ozářil mě svit měsíce vycházející z otvoru na konci žebříku. Měsíc, polévající svou září nyní temný Central Park, našel odvahu pustit svoje paprsky i sem, do špíny, kterou jsem se brodil. S nadějí, že nahoře najdu nějaké léky, které jsem zoufale potřeboval a dostanu se k hlídkující sanitce, mě rozpohybovala k výstupu po žebříku. Odporné neustávající kapání ze stok vystřídal svěží větřík a hrozivý pohled. Až nyní jsem měl možnost vidět celou zkázu města. Mrakodrapy a budovy byly poničené, půda se sesunula na spoustě míst a vytvořily se tak hluboké rokliny oddělující Central Park od zbytku civilizace. Já se však musel dostat na smluvené místo, což nešlo bez ošetření některých mých zranění. Rozhlédl jsem se okolo. Temnota, mlha a problikávající lampy byly hlavní dominantou mého výhledu. Kousek ode mě odpadkový koš odkryl své poklady. Flaška tvrdého alkoholu, lepicí páska a zatuchlý kapesník. V tomto šíleném světě se může hodit vše. Schovával jsem si věci do bundy, když moji pozornost zaujalo opodál stojící auto. Bylo značně pomačkané a světla nepravidelně blikala. Mohla by tam být lékárnička, byla moje první myšlenka...