Před nějakým tím probdělým večerem jsme měli tu smůlu shlédnout závěrečný díl revolučního seriálu LOST. Ten na svém počátku přivedl seriálům nevídanou vážnost a začal tak novou éru seriálového šílenství.

Kdo ho neviděl, jako by nebyl. Význam must-watch dostal nový smysl. Vždyť film (pokud si můžu dovolit takové přízemní slovo pro toto veledílo), který je vytvářen celou dekádu, jeho scénář plný nadčasových témat, neuvěřitelně složitě propletených dějů a sociálních konfiktů vypiplaných k absolutní beletrické dokonalosti, musí být bez sebemenšího záchvěvu pochybení naprostým nadpozemským zážitkem.

S alternativními hrdiny se nám roztrhl pytel. Není divu, však už se nejednomu poctivému divákovi z těch klišoidních a přihlouplých sranců udělalo nadmíru nevolno. Po souložícím Hanku Moodym z Californication a život zkracujícím Dexterovi tu je další alternativní hrdina. Teda přímo celá partička alternativních, souložících a život zkracujících individuí - Misfits

Jim Jarmusch je zvláštní režisér. Spousta lidí by ho bez váhání označila za nudného, kdyby jeho filmy viděla. O to více uznání se mu dostane od ostatních. Jarmuschova filmografie na ČSFD krom jedné modré září červeně jak továrna na komunistické transparenty. Z cca 15 kousků jsem viděl pouze 3, respektive 6. Naše poprvé se událo u filmu Ghost Dog - Cesta samuraje. Tehdá o něco více naivní a hloupý Ondřík byl tímto filmem naprosto zmaten a unešen současně. Nejen že čekal úchvatné japonské souboje, které nedostal, ale především měl z filmu pocit, který předtím dříve nezažil. Bylo to zvláštní, táhlé, s vyšší pointou, než kterou jsem viděl tehdy v prázdném obývacím pokoji po půlnoci na ČT2 v originálním znění a s titulky - pro kohokoliv dříve nezvyklý jev. Teď si dokonce matně vzpomínám, proč jsem chtěl film tolik vidět. Velká reklama v časopisu Score nebo GameStar mě upoutala :). Druhým filmem jsou Coffee and Cigarettes (Kafe a Cigára). Je to spojení několika příběhů (krátkých filmů - kraťasů), mezi kterými jsou i Káva a cigarety 1.-3. díl od Jarmusche. Posledním kouskem jsou právě Broken Flowers a rozhodně nebudou tím posledním, čím mě Jarmusch potěší.

Soutěž Big Brother je v plném proudu, zbývá posledních pár soutěžících. Tam venku, za zdmi studia, se ale začíná cosi dít...něco podivného, krvavého, nezvratného. Televizní štáb ani soutěžící ještě netuší, že už zanedlouho budou mít jiné starosti, než jak si vzájemně nelézt na nervy. Zombie epidemie je tady a je potřeba se jí postavit tváří v tvář. Nic jiného totiž ani nezbývá. Toť hezký popisek ze stránek csfd.cz

Nádherný případ, kdy forma tvoří obsah. Tracey Fragments je obrazové podání myšlenek patnáctileté dívky, která právě ztratila svého bratra. Zápletka věru naivní a celkově si tu vzal příběh kratší dovolenou a ani scénárista brigádník se 2x nepředřel. V čem ale snímek vyniká, je už zmiňované obrazové podání myšlenek. Všude se o filmu píše pouze jako o obrazovém experimentu, kdy je obraz rozdělen na několik políček. To je ale velice krátokozraký pohled na věc. Je to pouze výsledný efekt.