Umírám do sebe

26.12.2008 7:06

Nedávný rozhovor s kamarádem se točil o jistých náladách a pocitech, které člověka párkrát za život dostanou. Prý „piš si deník, to pomůže, ale nepiš nic na net". Hezké. Pokud by mé písmo nespadalo do kategorie egyptských hieroglyfů a já na svém stole našel kousek čistého papíru, určitě bych tu myšlenku zvažoval. Vypláznout celé své černé svědomí napospas internetu, po zralé úvaze, také nebude nápad roku. Jsou věci, kterým se blízkým svěřit nemůžete, ať už z důvodu přílišné abstraktnosti, která by mě postavila do role zakomplexovaného intoše, nebo z pohnutek ryze soukromých. K terapeutovi nechodím, v kostele mi hrozí upálení. Komu se tedy člověk může vypovídat, aniž by si platil erotickou linku nebo má natolik rád svého psa?

 

Těší mě, dement

14.12.2008 0:43

Když člověk pozná, že má nějaké to kolečko do počtu, nebo naopak pár postrádá, měla by to být polehčující okolnost. V to alespoň doufám. Když je člověk trošku jiný, dá se to ještě vstřebat. Zvykne si. Však ono to má i své výhody vyčnívat ze stáda, i když se zrovna tím směrem střílí. Jak ale reagovat na situaci, kdy byste sami sebe z pohledu třetí osoby označili za absolutního pošuka?

 

Ranní ptáče dřív doskáče

25.11.2008 16:48

Původní zamýšlené zamyšlení (zajímavá fráze), které bylo úspěšně zaznamenáno do mého pytlíčku nápadů, jenž se čte stejně dobře jako včerejší seznam nákupu, se vydralo na povrch na popud Človíčkova článku s názvem Jak vypadá můj běžný den. S dovolením použiji svůj původní název vystihující více podstatu zamyšlení. Ještě pár takových blogových akcí a můžu se směle přidat do středního proudu. Ne že bych se cenil na jízdu dálnicí. Spíše metro. Pod zemí, neřídím ho, nevím, kde staví a ani kde vystupuju.

Jak si nehrát na život by měl tento článek prozradit a třeba mi i otevřít oči. Konečně

Smrt si nevybírá, smrt se opakuje

21.11.2008 13:58

Dnes umřel můj nejlepší kamarád, moje inspirace i milenka současně.

Masturbace mysli

6.11.2008 19:33

První vylejvání duše, za který se budu stydět stejně jako opilec za večerní dění, když se ráno probudí. Dneska je jeden z těch podivnejch dní. Takový ty, co víc sníte, než pobýváte v realitě. Je to tajemně  přitažlivý a příjemně depresivní současně. Identickou chvíli si přesně pamtuju. Bylo to pár let nazpět. Já byl ještě mladej hloupej buben v teplákách a vytahaným tričku. Ležel jsem unavenej na pohovce a koukal v TV na Medůzu. Byt prázdnej. Bylo něco po páte. Hlubokej podzim, přesně jako dnes. Pamatuju, že tou dobou se už stmívalo. Ne že by se chlapečkovi Ondráškovi stýskalo, ale vždy to byl zvláštní pocit, když se stmívalo a já byl sám doma.

Klepali mi na dveře, přestože mám Windows XP

30.10.2008 17:50

Krásný začátek dne, pomyslel jsem si při pohledu na velkou ručičku utíkající před menší a tlustější sestrou, která právě obydlela pozici 14. hodiny. Počasí přálo. Slunce si vzalo dovolenou a volba záskoku padla na ponurou mlhu. Nic mě nenutilo opustit místnost a kochat se přírodou či se nadýchat čerstvého vzduchu. Zase jeden den, kdy se nemusím chlácholit a hledat výmluvy, které by omluvily neomluvitelně rozsezený zadek. Den nemohl vypadat lépe, ledaže... ledaže by se stalo něco, po čem vaše AlterEgo touží, po čem žádá každým dnem...

1 2 3 4 5 6