Dnes jsme měli po delší době šanci shodit ze sebe zimník a naraženou beranici, vkročit naplno do polozasněžené ulice a z plna hrdla spusit tu našu... „Walking On Sunshine uuuuuuuu uuuuuuaaaa". Věru, žádný hic to zrovna není, ale pro naše kratičké zamyšlení stačit bude.
Potřebné ingredience
Ideální čas - 20:15
Ideální místo - balkón s výhledem na sídliště
Ideální obuv - huňaté bačkůrky
Loni v létě jsem začal více vysedávat na balkóně. Máme relativně nový, v sedmém patře umístěný, tedy krásný rozhled na přírodnější část táhlé blanenské rokliny. Téměř jako vylézt na rozhledu v Assassins Creed. Jen neplánujete vraždu. Sedával jsem tam v době, kdy slunce mělo slabou hodinku před odchodem a idylku pohody by završil pouze vonící gril. Tou dobou většina populace usedávala k televizím, což jsem nijak nemohl postřehnout.
Dnes jsem si chtěl tento zážitek lehce připomenout. Nasadím huňaté bačkůrky (ve skutečnosti bohužel žádné nemám) a po třech dlouhých krocích se už opírám o studené kovové zábradlí. Západ slunce už jsem nějakou tu půl hodinku propásl a tak mou fascinaci kojí pohled na rozzářený kousek města. Krom lehkého vánku má celé dolní dění zapnuté mute. Zvláštní to poslech.
Kosa kurevská mi dává jasně najevo, že bez teplého vršku jsem tu směšným pánem. Chystám svou denní vycházku (ale jděte) ukončit rychlým úprkem do tepla pokoje, když v tom (jako v každém kvalitním béčkovém zvratu) mě upoutá hra světel na oknech protější bytovky.
Je to jako symfonie, kterou jsem nikdy neslyšel, nebo orchestr, na kterém jsem nikdy nebyl. Trochu jako Ferdovo mraveniště s několika klany, nebo Mossův záhadně vtipný plošný spoj. Dění přede mnou bych se nezdráhal popsat ani jako lehký předchůdce Matrixu.
Vidíte to také? Máme se bát? Pod mým okem desítky, na celém světě statisíce až miliony schránek otevřených stejnému příchozímu toku.
Sepsáno 1.3.2009 21:55 do kategorie AlterEgo