zobrazit rychlé menu
hlavička

Life is Strange

Byla to láska od prvních minut.

Zlatavé paprsky podzimního oregonského slunce si prorážely cestu skrze žaluzie do skromně zaplněné třídy. Dopadaly mi na tvář, stejně jako na prozatím anonymní spolužáky. Ve stylovém vizuálu jsem se rozhlédl okolo sebe. Mezi běžnými pomůckami středoškoláka mou pozornost upoutal deník. Procházení vyzdobených stránek odhalilo uměleckou duši jeho tvůrce. Začetl jsem se do prvních zápisků a ponořil do mysli Max. Zamiloval jsem se. Byla to láska od prvních minut.

Life is Strange by se dalo vytknout řadu věcí. Nedomyšlenou filozofii delších skoků do minulosti, velice špatnou mimiku, useknuté příběhové linky hraničící s balamucením hráče a pro mě osobně i dost věcí z poslední epizody. Všechno toto se ale rozplývá v příjemných pocitech, když hru zapnete a vaše vnitřní já rozvibrují první tóny podmanivé hudby kloubící se v artovém vizuálu. Ta hra je tak citlivě a věrohodně napsaná, s takovou péči nadesignovaná, že obyčejné procházení podzimními částmi Oregonu a povídání si s lidmi, je prostě – příjemné. A to hodně.

Objektivně se tento stav těžko popisuje a troufnu si tvrdit, že řada hráčů bude nechápavě kroutit hlavou. Life is Strange má ale určité kouzlo. Možná skloubením prostředí, postav, vizuálu, hudby, příběhu a zajímavých herních mechanik dosáhla toho, že se člověk nemůže dočkat, až se v tom světě zase bude moci ocitnout. Hlavní postavu Max s místy andělským hlasem a sílou charakteru téměř jako Ellie si zamilujete a vžijete se do ní tak intenzivně, že předhozené situace a jejich řešení berete přímo osobně.

Hry, které se zabývají především starostmi běžného života, v sobě mají obrovský potenciál a doufám, že jich bude vycházet stále více. Herní trh především od nástupu indie her už nějakou dobu začíná chápat, že po sté zachraňovat svět může být ubíjející.

O Life is Strange by se dalo debatovat dlouho, bohužel by se debaty nesly v tónu rozebírání samotného obsahu, což by byla škoda prozrazovat. Protože obsah a forma můžou za to, že až hru dohrajete a odložíte, stejně na ní budete myslet a vzpomínat. Celý zážitek se pomalu usadí a vy si začnete uvědomovat, že ta hra do vás udělala zřetelný otisk, který vás tuhle méně, tuhle více ovlivní. A po takovém díle se stýská velice snadno.

(Doporučuji se kouknout na ve hře přítomné komentáře vývojářů)

Sepsáno 10.10.2018 0:03 do kategorie Game art

opojný pocit při hraní +
pomalé tempo dovolující prozkoumat každý kousek světa +
nádherný vizuál i hudba +
dopad mechaniky vracení času na styl hraní +
dabing - herecké výkony +
90 %
- mimika
- nelogické cestování do vzdálené minulosti
- nedořešené příběhové linky

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář.
Napsat komentář
Ondřej Vašíček