Když je "metafora" sprosté slovo.

Být prvotně stylový, nevšední, mít zajímavé herce, mrštný formát a v rukávu pár dost vtipných a ujetých scén, je skvělý start, který jak koukám očaroval dost lidí. A The End of the Fukcking World tohle vše má. Ale…

Kniha dělá jednu nepříjemnou, ale o to důležitější věc – vrací přehnané snílky na zem. Některé věci prostě nefungují jako v pohádkách, člověk to tak nějak ví, ale nechce si to připustit. A je zdravé se z některých takových naivních okovů vymanit, protože absence pohádky neznamená, že vztah nemůže být stále krásný a kouzelný.

Jedna z nejlepších her pro mobilní zařízení. Prý.

To, co dodává hodnotu a důležitost této knize, je její dodatek - reálný osud postav. Obsah deníku samotného není ničím výjimečný. Naopak obsahově i formou je spíše nezajímavý, není nutné předstírat opak, protože o to tu při čtení nejde. Čtenář si má právě uvědomit tu průměrnost a normálnost a defakto to ztotožnění v kontrastu se samotným koncem.

Což o to, být chvílemi děsně stylový, tajemný, vtipný, parodický, akční, noirový, dramatický a kdo ví co ještě, je úctyhodná věc. Jenže to jaksi pozbývá smyslu, když jde jen o krátké uzavřené zážitky bez jakéhokoliv přesahu. Tvůrci umí navodit ledajakou atmosféru, ale její smysl je prázdný a nesahá za hranice pár desítek minut. Vše si žije ve své malé časové bublině.