Snažil jsem se napsat oduševnělý článek o snobech, kteří nemají rádi kouzlo bouřky a dwšťě. Snažil jsem se napsat o tom, jak má tento protiklad fádního slunečna kouzelnou atmosféru a jaká hloupost by byla neprojít se v tomto krásném počasí, kdy vám desítky kapek deště stékají po radostně vysmátém obličeji. Místo toho stačí, když shlédnete krátký úryvek z filmu Singin in the Rain. Naprosto nádherné.
Že jsou sociální sítě ZLO a zhouba lidstva - věta, která by měla být vytesána do kamene a zapsána do povinných osnov na školách i školkách. Poté, co se v Iráku nenašli zbraně hromadného ničení, je všem inteligentním lidem jasné, že pravým důvodem vedení války byly sociální sítě.
Martina Válka netřeba více představovat. Mnohé už bylo napsáno v předchozím článku Martin Válek - Génius příští genereace, ve kterém jsme měli možnost spatřit pravou hloubku umění. Pro ty z vás, kteří jste ještě nebyli schopni tak astronomicky emocemi naplněná díla vstřebat, mám špatnou zprávu. Dopey vydává další 3 rozmanité kousky, které posunují hranici do neprobádaných končin, což je pro ostatní diváky neuvěřitelné pozitivní zpráva.
Dny se oteplují, sukýnky zkracují a mužská rasa je stále více vystavována riziku nesmírné nebezpečnosti - svůdnosti. Tu produkuje ženská rasa exponenciálně k hladině rtuti v teploměru současně s lineárně klesajícím počtem oblečení. Je to smutné, že tak inteligentní lidé jako muži, řídí svoje chování k tak...ženě. Muži ovšem nejsou stvoření blbá, jak je popisují červené knihovny, a neméně chytré ženy to ví. Za tu řadu let, co obývají naši planetu, se naučily nespočet triků a esa jsou plná jejich bezedných rukávů. Jedním takovým bonusem k jejich podstatě jsou svůdně smyslné pohyby za doprovodu hudby. A tak se zasely seménka do hnusu jménem techno a podobně.
Je obecně známo, že jsem nenapravitelný sadista. Rád biji přítelkyni, kamarády, kamarádky, rodinu, zvířata, kolegy v práci, klienty na schůzích, prodavačku v obchodě, plyšové hračky, kolemjdoucí a nevynechám ani možnost nařezat sobě. Kdyby to šlo, mlátím hlava nehlava i herce na filmovém plátně. Dnešní společnost bohužel ještě sociálně nedozrála tak, aby byla schopna tyto choutky akceptovat.
Empire: Total War je už několikátý díl série strategií označené Total War. Ty se vyznačují masivními bitvami až tisíců jednotek. Celá série mě už od počátků fascinovala, protože přinášela možnost pravých strategických bojů. Ty tam byly trapné okamžiky, kdy jste označili skupinku jednotek a klikli na jednu nepřátelskou jednotku, což byl jediný způsob útoku. Strategie takto naprosto postrádající špetku reality se na nás valily odevšad. Total War v tomto směru přinesl velké inovace. Figurovaly zde totiž velké oddíly vojenských jednotek, které jste ovládali jako celek. Při bojích pak záviselo na spoustě faktorů. Vrhnout se z kopce jízdou pěšákům do zad byla zdrcující porážka pěchoty během pár sekund. Naopak naběhnout s jízdou do čelně postaveného šiku kopitníků se rovnal spoustě kvalitního koňského salámu. Do toho všeho se míchal různorodý terén, morálka, únava, léčka, různé typy jednotek, počasí, přesily, obléhání a spousty dalšího.