Představce si The Last of Us. Odstraňte z něj skvělé unikátní postavy. Odeberte dokonalé interakce mezi postavami. Lineární, hutný, do detailu vypiplaný průchod hrou vyměňte za otevřený svět plný generických úkolů. Poté si představte typický béčkový příběh, přidejte tunu klišé, protřepte a zhruba máte představu o Days Gone.
Nestává se každý den, abyste dohráli hru, která je starší jak tři dekády a téměř aspiruje na to ,být starší, jak vy.
Když si film hraje na hru...
Takhle by mohli VR titulky klidně vypadat. Grafické malebné, náplní poetické, ale především s na prdel sednoucím konceptem pro virtuální realitu.
Faster Than Light je jedna z opravdu mála her (prsty na jedné ruce by stačily), které hraji s postupujícím časem opakovaně. A to je už nějaký důkaz o jejich kvalitách, minimálně od hráče/diváka, který vždy raději nasaje novou zkušenost, než by vstoupil do stejné, byť ověřené řeky.
Vylití frustrace o jednom falešném kultu