Uživatel Ondřej Vašíček už není ve vztahu.
Je mi to líto, že to musím oznámit zrovna na Vánoce, ale už to dál nejde.
To věčné čekání, než něco doděláš, loudání nebo nenadálé odchody, už nemůžu dále snášet.
Našel jsem si jinou. Není dokonalá a na na tobě je stále spousta krásného, ale život jde dál, je třeba se posunout.
Stále spolu budeme pracovně hodně v kontaktu a kdo ví, třeba se k sobě zase někdy vrátíme.
Sbohem Firefoxi
Vítej Chrome
* při tvorbě tohoto příspěvku nebyly zraněny žádné city
24.12.2011
V záchvatu podivné lolan-cholie jsem v ranní hodiny splodil poledico-emo-životně-tajemno-hlubukomyslno odvážnou sebereflexní báseň s názvem: Když už člověk nemůže, smrtka ráda pomůže.
Ano, rýmuje se samotný název. Jak bezbřeze originální!
Vratká, bledá, bulvy duté,
pod kápí to osoba.
Kosa ostrá, velké chutě,
v zrcadle, ta podoba!
Chrastí na tě měšcem prázdným,
do očí to krásný zvuk,
podlehnouti slastem vnadným,
poslední to lživý šuk!
Sepsáno 4:08 12.3.10
do kategorie AlterEgo
Shlédnuto 1703x
Sdílej článek:
Adrian sepsal dne 20.08.2011 15:03
Až moc nápadně připomíná polednici od K.J.Erbena...ať hledám jakýkoliv skrytý či neskrytý význam, žádný nevidím...neoslovuje.
sipi sepsal dne 09.01.2012 15:49
taky nějak myšlenku nevidím, ale možná, že tam je=)