Avatar - jedna velká šmoulí revoluce

Kdo ho neviděl, jako by nebyl. Význam must-watch dostal nový smysl. Vždyť film (pokud si můžu dovolit takové přízemní slovo pro toto veledílo), který je vytvářen celou dekádu, jeho scénář plný nadčasových témat, neuvěřitelně složitě propletených dějů a sociálních konfiktů vypiplaných k absolutní beletrické dokonalosti, musí být bez sebemenšího záchvěvu pochybení naprostým nadpozemským zážitkem.

Film (pokud znovu můžu použít tento nedostačující termín), který je obdařen neuvěřitelnou vizuální technologií, slibující už od svých počátků svět tak nadpozemsky realistický, že ho nepůjde rozeznat od skutečnosti a který vám svou krásou a filosofií nedovolí nabrat dech, stejně jako řadu lidí přivede do depresí, prostě musí být mimo jiné největším visuálním orgasmem v našem životě.

Prostě film, který vydělá více jak Titanic (od stejného tvůrce) a stane se tak nejvýdělečnějším filmem v historii filmu, světa, vesmíru a vůbec (42), musí být ... musí to být prostě REVOLUCE!

Nebraňme se tomu výrazu. Pokud by se Avatar nejmenoval Avatar, zaručeně bychom chodili do kina na film Revoluce. Tak moc jsou tato dvě slova spojována. Dnes už prakticky splývají.

A nyní bez nejmenších nadsázek a vtipu - Avatar opravdu revolucí je. Dokonce takovou, kterou FOX (nikoliv James Cameron) plánoval.

Avatar definitivně a přesvědčivě ukázal, že prodat lze i hovno, když ho pěkně zabalíte a navoníte.

Že je reklama a propagace důležitá, už nám ukázal Horst Fuchs. Že jsou tyto 2 věci nepostradatelné a rozvíjí se neuvěřitelně originálně i agresivně, už nějaký ten pátek taky vidíme. Ale až nyní se dostáváme do doby, kdy do propagace jde více financí a energie, než do samotného díla. Kdyby jen to, reklamy na každém kroku se dají úspěšně ignorovat. Do procesu se však zapojují hlavy chytré přechytralé, které dokáží vytvořit kolem produktu takovou auru (hype), že podvědomě neodolají jen ti vycvičení, s modrou krví a menšina měnící se za úplňku.

Nastává doba, kdy už se neprodává produkt, ale náboženství okolo něj.

Na Avataru jsem byl 3 týdny po premiéře. Rezervace vstupenek téměř hned plná, u terminálů děsné fronty, panika jedinců, kteří si zamluvili lístky do Slovanského domu místo Velkého špalíčku. Za sebe mohu říci, že jsem se šel podívat hlavně kvůli 3D (moje první) a odpovědi na otázku „proč na to ty lidi tak chodí". To je však důvod, který do kin nepožene denně miliony lidí. Přesné důvody, neboli tajné triky marketingového oddělení Foxu, proč se dveře multiplexů neustále protáčejí, si nedokážu vysvětlit.

Většina lidí, s kterými jsem se bavil, se dostávám k jedinému slovu - PROČ? Jaký aspekt na filmu z něj dělá must-watch? Existují stovky béčkových filmů, které by si tu návštěvnost zasloužily více. 
Jaký vlastně tedy Avatar je?

Především jedna důležitá věc - Avatar v žádném případě není špatný film! On je spíš ukázkovým příkladem hollywoodské šablony. Je to místy až neuvěřitelně patetický počin plný klišé a tak naivních scén, že jsem téměř odvracel pohled. Naprosto zabijácká fráze zřím tě mluví za vše. Doufám, že tento literární výkon zkultovní jako nejnaivnější a nejpředvídatelnější filmová hláška.

Pokud jste někdo viděli trailer, nebo slyšeli tuto větu o filmu: „Lidé bojují proti modrejm mimoňům kvůli bohatství, načež se ti dobří přidají na druhou stranu", do kina prakticky nepotřebujete. Není tam absolutně nic jiného. Žádný zvrat či vyšší pointa. Neuvěřitelně mě pobavilo, když se po premiéře vyrojily spekulace, jak je ve filmu zakryta ekologická myšlenka. Pokud pominu fakt, že toto téma dokážu vytáhnout z každého druhého filmu, včetně Teletubbies, rozum mi stojí nad všemi těmi objeviteli Ameriky, kteří to „odhalili" :) Člověk nemusí koukat na opravdu kvalitní, většinou nekomerční filmy, aby viděl pointy a poselství řádově smysluplnější a ne tak okatě nastavené.

„Lidstvo přiletí na planetu, kterou drancuje kvůli nerostům, protože svou už dodrancovalo a propo - lidé, buďme ohleduplní vůči planetě". Co více k tomu říct :)

Kapitolou samu pro sebe je donekonečna vychvalované 3D. O Avataru se pořád mluví, jako by snad on byl první film ve 3D. Samotná myšlenka 3D tu tuším je několik desítek let a i obyčejný člověk měl nespočet příležitostí vidět řadu 3D titulů. Co se týče samotného přínosu, tak narovinu nejde o žádnou senzaci, kvůli které byste museli sednout na zadek. Nejde sice o tragické posunování 2D spritů po ose Z, jak to známe z různých udělátek, ale do opravdového 3D to má kruci daleko. Z plátna se ani v nejmenším nestává okno do reálného dění. Přesto je obraz opravdu plastičtější a je tak mnohem více výraznější. Ruku v ruce s tím je tu ale i řada neduhů, které svým rozsahem nikdy nevytlačí klasické 2D filmy, jak mnohá média straší.

Nevýhodou 3D je především veliké ztmavení obrazu kvůli polarizačním brýlím (uvádí se až 82%. IMAX tímto problémem netrpí, protože jeho projektory jsou už od základu jako 3 stavěny na vyšší výkon/záři, aby po nasazení brýlí byl obraz normální). Nepohodlné jsou však i samotné brýle (hlavně pokud už nějaké nosíte), které by mohly mít větší sklíčka. Některým lidem také ze samotného dívání bolí hlava. Nepříjemná je i nutnost hodně ostřit. První sekundy jsem vyloženě musel vynaložit sílu, abych zaostřil. Když si pak člověk brýle odloží, cítí poměrně úlevu.

Ostření je celkově problém celého filmu. Přestože je film 3D, pořád je točen klasickou optikou a obsahuje tedy tzv: rozostření v dáli (hloubka pole), které normálně dělá oko samo (v prostoru). Tyto 2 systémy se pak bijí a občas nevíte, na co máte na plátně zaostřit, respektive kam vás nutí tvůrce koukat. Nejpatrnější je to na rychlých scénách, kdy prakticky nemáte šanci přeostřit.

Je veřejným tajemstvím, že 3D do kin nikdy nebylo stavěno a výsledky tomu odpovídají. Pokud si pořídíte kvalitní TV a brýle, které se nyní začínají rozmáhat, dostanete dle prvních zkušeností mnohem lepší zážitky.

S kinem a jeho kvalitou souvisí i poslední bod slibů, které Avatar provázely - dokonalá vizuální podívaná, kterou nerozeznáte od reality. Když měl vyjít první trailer, atmosféra by se dala krájet. Do té doby bylo uvaleno takové embargo, že jedině naděje na opravdovou revoluci byla jakž takž hmatatelná. Hned se žhavily internetové linky a stahovaly fullHD videa. Sliby chyby. Render poznal každý hned v prvním renderovaném záběru.
Poslední tvrdé jádro se snažilo zachránit situaci tvrzením, že renderovaní jsou i lidé v interiérech (protože se jednu dobu tvrdilo, že bude referované vše), což samozřejmě nebyla pravda. Byli to živí herci. I přes toto zklamání je avatar opravdu o krok blíže k realitě. Prostředí jako takové už prakticky nemáte šanci rozeznat od reality a i na ty šmouly si brzy zvyknete a neberete je jako shluk polygonů.

Pobavit znovu ale dokáží fanoušci, kteří tvrdí, že na monitoru/TV to není ono, že musíte do kina na 3D. Že tam to není špatné. Ano, to je pravda. Ale víte proč? Protože v kině nemáte nikdy šanci vidět tolik detailů a logicky se tak zakryjí mraky nedokonalostí, které můžete detailně vidět na kvalitním zobrazení fullHD televize nebo monitoru za spolupráce kvalitního fullHD zdroje (Blu-ray).

Avatar bych závěrem ohodnotil politickými 50 % procenty. Nenudil jsem se, místy se i bavil. Na druhou stranu často proklínal scénáristy a málem brečel u té továrny na klišé. Avatar není žádný zázrak a kdyby se o něm tak vehementně nemluvilo, prošel by kiny naprosto bez výraznějšího povšimnutí.

Takhle ale Avatar lidstvu zatloukl poslední řebíček do cedule s prostou a smutnou myšlenkou, kterou si jen tak neodpářeme:

Lidé jsou velice dobře tvarovatelné a manipulovatelné stádo, kterému vnutíte i sousedovic dosloužilou nedojivou krávu, a ono vám za to ještě zaplatí, poděkuje a bude si libovat, jak dobře to pochodilo.

Komentáře

Doporučeno

Kategorie