Hned z kraje bych rád na pravou míru uvedl očerňující nadpis. Audioknihy ze mě samozřejmě vraha neudělaly. Tím jsem díky Dexterovi. Zrádné elektronické mluvené slovo vypreparované z nádherně vonícího svazku papíru do formy knihy mě pouze vyzradilo na veřejnosti. Nermoutím se tím však. Jak už jsem několikrát říkal, nikdo není dokonalý. Někdo si pouští pusu na špacír, jiný chodí pozdě a já prostě občas zbavím svět nějakého toho zlořáda. Člověk si nevybere...

Přesto však moje první setkání s audioknihou, nástrojem ďáblovým, jak lidi znovu přinutit alespoň trošku se zajímat o psané (alespoň původně) slovo, bylo nad očekávání příjemné a zajímavé.

Za vším stojí lidé z portálu audioknihy.net, kteří pro širokou veřejnost připravily poslechovou akci Vrah jsi ty!

V příjemném prostředí knihovny Jiřího Mahena se poslechový večer konal 28.dubna v rámci Světového dne knihy a autorských práv. Zaplněnost místnosti byla doslova tak akorát - velká šance ztratit se po vražedném činu v davu a současně malé riziko kvůli problémům s místem. Složení potencionálních obětí bylo velice různorodé. Od studentů a mladých lidí po nadšence, kteří znají formu audioposlechu už nějakou tu středu. Nepokulhávali ani další potěšující dokreslující detaily jako roztok proti vyschnutí krku nebo pevné skupenství vína jako chuťovka. O řízené degustaci kvalitního životabudiče se ani nezmiňuji.

Hlavním gró večera, který měl skončit tragicky pro jednoho nešťastníka, byl samozřejmě poslech povídky Vrah jsi ty od zakladatele hororového žánru Edgara Allana Poea.

Pár povídek od tohoto vychvalovaného autora jsem už předtím četl a upřímně mě více než zklamal. Ve většině případů naivní povídky bez špetky snahy ošálit čtenáře plné schémat, kterým dnes říkáme klišé. "Hororová atmosféra" vyvolávána prvoplánovanými sekerami v hlavě na mě bohužel už dnes nepůsobí jako na obyvatele potemnělé Anglie před 150 lety! Toť pochopitelná omluva pro tehdy zřejmě skvělá díla, která dnešní čtenář může přijímat přinejmenším s lehkými rozpaky.

Mým plánem tedy bylo při poslechu zaimprovizovat, chytře a inteligentně se vložit do příběhu a po konci poslechu a rozsvícení světel sledovat zděšené spoluposluchače, kterak zírají na nebohou postavu ležící na stole v kaluži ještě teplé krve a nožem v zádech. Nádherný a především typický pohled, který by vzdal hold panu Edgaru Poeovi.

Věci se však lehce vymkly kontrole, když tvůrčí lidé z audioknihy.net rozdělili tři hlavní postavy příběhu mezi všechny posluchače, kteří měli za úkol se vcítit do její role a během poslechu zjistit, kdo je vrahem. Vysoká pozornost byla podpořena nutností odpovědět na kontrolní otázky týkající se vaší postavy, které vyplynuly z příběhu. Byl jsem tedy vhozen do světa vytvořeného zakladatelem detektivního žánru jako mysl a oči jistého pana Goodfellowa.

Můj příběhový přítel je pohřešován. Zřejmě vražda. Nořím se do jeho pátrání. Člověk si musí na mluvené slovo chvíli zvyknout, aby ho vnímal stejně detailně, jako když čte. Stávám se svědkem prvních náznaků falešných stop a musím se vnitřně usmívat, jak naivní je přehnaná snaha pana Goodfellowa řídit celý proces hledání stejně jako průhledné dobrotivé chování, mající od něj odvrátit pozornost ostatních. Přestože už je mi nyní jasné, že jsem příběhovým vrahem (ironie, však?), nedávám na sobě nic znát.

Mou pozornost nabourává přerušení profesionálního dabéra a navázání živým čtením přímo z knihy. Znovu se však jedná o chvílku si zvyknout na jiný styl a nezbývá, než znovu ocenit snahu o originalitu pořadatelů, kteří ukazují, jak se obě formy mohou krásně doplňovat.

Znovu se ocitám ve světě jedné vraždy poháněné pomstou, jejíž původ je tak malicherný, že samotná vražda i promyšlení je naprosto bizardní a ze mě, pana Goodfellowa, činí lehce nevyrovnanou labilní osobu, navenek sršící dobrotou a sympatiemi. Co před 150 lety mohlo být famózní, je dnes klasickým příkladem béčkové šablony, která na druhou stranu dovolila rozřešit téměř všechny detaily a zapeklitosti příběhu dříve, než došlo k jejich vysvětlení.

Ač to může znít jako zápor, opak je pravdou. Cílem nemělo (snad) být přesvědčit o kvalitnách tohoto díla, ale udělat z posluchače druhého Poirota nebo Holmese. Díky naivně jednoduchému příběhu, který přesto obsahoval své kličky a zákoutní, jsem se mohl jako posluchač naprosto vžít do povídky a zahrát si na takového úspěšného detektiva, což by šlo u komplexní a náročné detektivky asi těžko. Zážitek to byl vskutku intenzivní a originální.

Audioknihy.net tedy svůj úkol splnily na pochvalu. Vzbudily ve mně zájem jak o audioknihy jako takové, tak o žánr detektivek. Hodinka strávená v knihovně mě pohltila natolik, že jsem z hola zapomněl na nějakého nešťastníka s nožem v zádech. Nikdo si tedy prozatím neodnesl můj nůž v zádech, ale hrsta šťastlivců si odnesla příjemné ceny ve formě dalších nejen podobně laděných audioknih.

Samotný poslech následovalo i příjemné posezení s posluchači a rozebírání všeho možného i nemožného. Hezké bylo například očekávání jedné paní, která, přestože má Poeho sečtělého, očekávala tam nějaký ten háček a závěrečné odhalení. Bohužel opravdu ne. Debaty byly opravdu rozmanité a táhly se od Avatara až po Cohena. Pokud bychom nebylo kvůli kvůli jinému programu opustit místnost, určitě bychom tam ještě nějakou dobu zůstali.

Naštěstí následovalo druhé volnější posezení s menší skupinkou lidí, které však nemalou měrou přispělo k příjemnému večeru, který Poe začal. A nakonec ani nikdo nemusel zemřít, jen to chození včas a pouštení si huby na špacír se mě začalo nějak týkat. Zlaté bezproblémové mordování...

Pro více infa o audioknihách a dění okolo nich nezapomeňte navštívit portál o audioknihách Audioknihy.net nebo si je rovnou přidejte na Facebooku

Komentáře

Doporučeno

Kategorie

AlterEgo	Motto of the day	Head work
Cinema	Game art	Jukebox