Krásný začátek dne, pomyslel jsem si při pohledu na velkou ručičku utíkající před menší a tlustější sestrou, která právě obydlela pozici 14. hodiny. Počasí přálo. Slunce si vzalo dovolenou a volba záskoku padla na ponurou mlhu. Nic mě nenutilo opustit místnost a kochat se přírodou či se nadýchat čerstvého vzduchu. Zase jeden den, kdy se nemusím chlácholit a hledat výmluvy, které by omluvily neomluvitelně rozsezený zadek. Den nemohl vypadat lépe, ledaže... ledaže by se stalo něco, po čem vaše AlterEgo touží, po čem žádá každým dnem...

U dveří zazvonil zvonek a odstrašil mé hříšné myšlenky na práci. Při cestě zjistit, kdopak si to žádá moji okamžitou pozornost, jsem krom myšlenek o nesmrtelnosti brúka, přemýšlel, proč už jsem dávno nevyměnil šíleného slona v kastrólu, kterého používáme jako zvonek, za nějaký méně náladoničivý zvuk. Rady tchýně, hity Evy a Vaška, cokoliv.

Na další nápady však nebyl čas. Otevřeli se dveře a naděje na skvělý den byla rázem vyšší. Jsou tu. Přímo u tvých dveřích.

Svědci Jehovovi

Člověk je tvor dychtivý, toužící po stále lepších zážitcích a pocitech. Touží mít více peněz, které mu tyto požitky zprostředkují. Chce si užívat života, protože zítra už mu to nemusí být dopřáno.

Buďme rádi za tyto fakta, která nás ženou kupředu. Pokud nejdeme přes mrtvoly, nemáme se za co stydět. Chtít více a lepší je přirozená vlastnost. Je to pouze jedna strana naší požitkářské mysli a při honbě za ní často zapomínáme na tu druhou - detaily

Zamilujte se do detailů, mějte z nich radost a nenechte je zevšednět. Stovky detailů tvoří vaše životy a defakto formují vaši osobnost. Byla by škoda, kdybyste si to za honbou za větším a lepším neuvědomili.

Netančím radostí, když se probudím do nového dne, ani nezpívám štěstím, když v Kauflandu koupím rohlík za necelou korunu. Kladu však větší váhu věcem, nad kterými by se ostatní pousmáli a považovali je za samozřejmé nebo zbytečné. Občas se s vámi v sekci AlterEgo podělím o drobnosti, které jsou pro mě více než všední záležitostí. Nestydím se za to, protože...

Nesnáším bloggery. Proč? Zažité předsudky. Jakýkoliv předsudek je špatný. Moc dobře to vím. Přesto si tento a pár dalších předsudků milerád připouštím. Jsem ve spoustě jiných věcí nadmíru tolerantní člověk (doufám), a proto si občas pár věcí usnadním. Lenost a laxní postoj jsou totiž jediný důvod předsudků. Nemám chuť ani čas (buďme upřímní, spíše tu chuť) vytvářet si vlastní názor na danou problematiku, a tak se přikloním ke svému předsudku a uchlácholím se tím, že předsudek je pouze rychlá volba pro předem jasnou věc. Nejsou snad i názory vašich blízkých přátel dostatečným alibistickým důvodem?

…A přesto jsem se stal zasraným bloggerem?