Autor textu není blázen (doufá) ani schizofrenik s rozpolcenou osobností. Pouze se snaží zajímavým způsobem popsat svoji v mládí tlumenou osobnost, která, díky své mírné odlišnosti, nebyla všem po chuti. Ono tolikrát zmiňované AlterEgo jsem já, moje pravá osobnost, mé mužo, mii, za kterou se již dnes nestydím. Proto moje motto:
nebojte se odlišit…
Pro svoje narození jsem si vybral nejlepší možný čas. Právě když mi v Boskovicích 4.8. léta páně 1986 nasazovali na mou Michelin nožičku štítek se jménem Ondřej Vašíček (adam@seznam.cz už bylo bohužel obsazeno), vál nám nad hlavami východní vítr, nesoucí radioaktivní mrak z Černobylu, kde to kluci právě pořádně roztopili. Dnes už se můžeme pouze dohadovat, jak velký vliv měla tato událost při tvorbě mého pokrouceného AlterEga. Či jsem spíše hříčkou přírody? Hmmm…
Můj život se jen ztěžka proplétal státními výcvikovými středisky, nazývanými školy. Jako největší překážky se po celou dobu jevilo nepochopení mých myšlenkových pochodů ze strany ostatních příslušníků ve službě. Jen málokdy jsem našel spřízněnou duši, která by se nebála mého AlterEga. S odstupem času však mohu říci, že jeden ústav pro mě byl opravdu přínosný. Mateřská škola neboli školka, jak byl také v našich kruzích tento ústav nazýván. Toto zařízení vypouští do džungle života opravdové veterány. Člověk bez mateřského výcviku dnes nemá dlouhého trvání.
Při popisu svého AlterEga, které vzniklo z nemožnosti prezentovat se na veřejnosti, hledám jen ztěžka správné výrazy. Ve stručnosti bych mohl říci, že jsem běžný smrtelník, pro společnost nijak významně nebezpečný s tendencí žít klidný život a v pokročilém věku pokojně umřít.
Jakmile si ale moje AlterEgo začalo uvědomovat svoji důležitost a převahu nad stranícím se egem, bylo oběma jasné, že tento život není předurčen k tvarování pozadí u televize a vychlazeného piva. Pokud z tebe má synku něco vyrůst, musíš na studia, říkávali rodiče. Moje AlterEgo je však tvor hyperaktivní a lenošný zároveň. Tato smrtelná kombinace vás vede k jedinému cíli. Dělat pouze to, co vás baví. A tak se začíná pozvolna realizovat moje životní cesta, jejímž cílem je pozvolné ventilování mých myšlenek a nápadů do řad veřejnosti. Když vidím, že lidé rádi používají můj nápad, můj projekt, že ocení vaše nápady a vaši práci, vyhoní vám to (Alter)ego do závratných výšin a do huby si nevidí ten, kdo tvrdí opak.
Mám rád krásné věci. Nádherné je podzimní posezení na lavičce v poloprázdném parku, kdy mě hřeje zapadající oranžová záře říjnového sluníčka a barevné listí poletuje všude kolem. Takovéto scenérie jsou mi mnohem bližší, než slunná pláž. Miluju sychrané anglické počasí a šero, které dodávají světu úplně jinou atmosféru. Mám rád západ slunce i hlubokou noc mnohem více, než běžný den. Noc je tajemná a klidná. Moje myšlenky jsou pak mnohem silnější. Líbí se mi různé retro prvky kombinované s moderní technikou. Nebráním se pohledu na krásné sympatické slečny (přestože miluji jen jednu :-*), které mají originální vkus a jsou zajímavé. Chlípné pozorování přepálených silikonových blondýnek v minisukni mě míjí. Přesto všechno nejsem nijak vyhraněný a v mnohém se ještě hledám. V tom je ale to kouzlo neobjevené budoucnosti, na kterou se těším.
Nechci být známý, slavný nebo kontroverzní jako RH, nechci závratnou návštěvnost ani moře peněz, nechci světový mír, když si to lidé nezaslouží, nechci vymýtit nenávist, která dává smysl lásce, nechci se zabývat problémy, které lidi nesmyslně ničí každý den, nechci mít klišovité řeči…chci se jen ventilovat, chci zdraví pro sebe a lidi, které mám rád, abychom měli možnost se v sobeckém světě vybarvit do barev, které nebudeme muset přetírat. Jak si zařídíte život vy, je jen na vás…
Ministersto kultury varuje - Hrozí trvalé poškození společensky přijatelného vnímání
MMORPG portál | Tvorba internetových stránek | Seriál Prison Break | Ondřej Vašíček