Tom McRae - dnešní noc bez sexu
Hudba má tu krásnou vlastnost, že krom poslouchání jí samotné se dá spojovat i s jinou činností, kterou tak mnohem více zintenzivní. Lidé to vědí, proto se to snaží využít ve svůj prospěch. Například takový tanec na ticho už není tak popůlární jako kdysi, němým filmům také odzvonilo a ty nejlepší songy od pantomima jakoby země pozřela.
Ideální využití hudebního doprovodu nemůžete vidět nikde lépe než ve filmu (nebo seriálu :)). Nejvypjatější scény doprovází zběsilá hudba symfonického orchestru, romantické chvilky se mění v lehké údery do piána a dlouhé houslové smyčce a na veselé okamžiky...? zbyde ten balast. Přestože tento fakt si uvědomuje podvědomně asi každý, v praxi se používá velice omezeně.
Nebudu teď rozhodně mluvit za všechny, ale jen nastíním, jak to asi u většiny vypadá. Každý má nějaký oblíbený styl. Jeho hudební kultura pak spočívá ve spuštění playlistu v režimu random. Přehrávač pak běží, ať už leje, nebo sněží (ne, nechtěl jsem být básníkem). Ten člověk se u ní učí, hraje, jí, souloží a další nepodstatné věci. Zvážněme ale, pokud nám to věk dovolí. Každá činnost se dá vhodně doplnit nějakým hudebním křovím. Rád bych vám tak kromě mých oblíbencýh autorů ukázal i nějaké méně známe, na které jsem porůznu narazil a významněji mě oslovili a třeba i přímo sedli k nějaké té činnosti.
Jako první si tu čest zaslouží pro mnohé asi neznámý Tom McRae, jehož poslech bych, jak naznačuje lehce dráždivý nadpis, nedoporučoval k prodloužení večera.
Pokud mám alespoň trošku dobré informace (rádio už moc neposlouchám), tak Tom McRae je u českých posluchačů veliká neznámá. Strýček Google vás odkáže pouze na internetové hudební obchody, které nabízejí polovinu jeho diskografie. Informace o něm suma sumárum nulové. Nejsem člověk, který by se věčně nudil (věty typu "já se nudím", mě vlastně iritují), a tak nebrouzdám po youtube a nehledám nové talenty. Zpěváka mi dohodila skvělá služba Last.fm, o které v budoucnu určitě napíši. V kostce jde o to, že dle vámi poslouchané muziky se vám přehrávají žánrově podobní interpreti a tak většinou objevíte vaše budoucí "místa v playlistu".
Jelikož je pro mě důležitá spíše hudba, nijak mě to netáhne znát osobní informace o interpretech. Jediné, co o McRaeovi vím, je, že je to Angličan, dostal jakousi cenu za nejlepší album, která se uděluje pouze v Anglii a Irsku, a nyní by měl být v Californii a pracovat na 5. albu. Za strohost se omlouvám, ale nejsme tu přece na nějaké fan stránce. Důležité je, co pan McRae tvoří.
Nejlépe by to popsal nadpis, který jsem původně plánoval - Coldplay vs. Tom McRae - 0:1. Vy byste mě ale označili za notorického sázkaře, proto jsem nadpis změnil. Coldplay, o které, jak jinak než napíši, jsou pro mě angličtí bohové melancholie. A právě v době, kdy vydali své čtvrté album Viva La Vida Or Death And All His Friends, odbočili od svého stylu a právě v tu chvíli se objevil Tom McRae.
Nedá se říci, že by McRae měl stejný styl jako Coldplay, pokud tedy neházíte cokoliv pomalejšího do jednoho pytle. Jak McRae tak Coldplay ale krásně podkreslují podobně situace... s tím, že pro Coldplay by tento nadpis neplatil uplně doslovně...
McRae mě donutil se o něj více zajímat několika svými hity. Tím nemyslím hit typu "hrajeme tě v rádiu každou hodinu", ale skladbu, která vás osloví svou originalitou a atmosférou na první poslech. Skladba, která se vám svou výjimečností zaryje do hlavy tak hluboko, že ji chcete slyšet znovu a zas. Skladba, kterou slyšíte ve správnou chvíli.
Podzim má velice zvláštní noci. Oproti létu vzduch nečeří zvuky stovky cvrčků a jiného hmyzu, a tak je za okny dokonalé mrtvo. Shora padá typické anglické sychravo a do tváří tíživou atmosféru. Člověk si pak připadá, jako by celé město bylo mrtvolně prázdné. Pokoj osvětluje pouze monitor počítače a za vámi nechává hrozivě přerostlý stín. Neustále hučící zvuk počítače už pouze dotváří dokonalý obraz podzimních nocí, které miluju. Tom McRae dovede tuto sympaticky tíživou atmosféru k dokonalosti.
Tom McRae a jeho tvorba má dle mě jednu nepříjemnou vlastnost. Přestože mimo pár opravdu vynikajících skladeb, které jsou rozsety po všech albech, jsou to jen první 2 alba, která mají i hodně kvalitní a originální další obsah. Třetí a hlavně čtvrté album bych přirovnal spíše k omáčce okolo. Jsou to skladby hodně anonymní a nezapamatovatelné. Přesto jeho styl a hlas mohl za to, že jsem všechny alba poslouchal několik nocí. Je to přesně typ skladeb, které až si pořádně poslechnete a užijete, se mírně ztlumené hodí jako nerušivé příjemné pozadí .Pokud bych měl uvést nějaké podobné autory, nejspíš by zazněla jména jako Damien Rice nebo již zmínění Coldplay.
První album nese název autorova jména, tedy Tom Mcrae - Tom McRae. Téměř celý obsah neokoukaný a svůj. V čele se silnými skladbami You Cut Her Hair nebo [Untitled] je to velice povedné album, které z mého playlistu jen tak nezmizí.
Druhé album Tom McRae - Just Like Blood považuji za nejpovedenější. Vévodí tu skladby kouzelná A Day Like Today nebo tíživá You Only Disappear a zapomenout se nesmí ani na neuvěřitelně dynamickou skladbu Karaoke Soul, která, přestože do jeho stylu tak uplně nezapadá, je bezvadná. Zbytek alba Just Like Blood je i přes tyto silné skladby velice nabitý a jakákoliv další skladba je samostatný zážitek.
Třetí album se jmenuje Tom McRae - All Maps Welcome. Jedinou výraznější skladbou je tu For The Restless. Zbytek se až na pár skladeb opravdu hodí pouze jako pozadí. Malinké zklamání.
Zatím poslední album z roku 2007 pojmanované Tom McRae - King Of Cards je pro mě zatím nejslabším kouskem. Kromě místy tajemného Got A Suitcase Got Regret nebo Keep Your Pictures Clear či lehce naivního zato melodického Sound Of The City, tu není moc co hledat. Přesto se album poslochá dobře. Jde jen o to, jak říkám, kdy si ho pustíte.
Níže uvedených ukázek je pouze pár. Jako nahlédnutí by mělo stačit.
První skladba, kterou vám ukážu a která mě na last.fm oslovila, má název You Cut Her Hair. Dokonale tajemná skladba, která sice nemá ani 3 minuty, přesto je celý její obsah velice originální a při prvním poslechu se těžko odhaduje, jaký bude další rytmus. Je to takové drobné objevování. Klip se barevně také povedl. O trošku lepší kvalita.
Tom McRae - You Cut Her Hair
Trošku netradiční, hodně dynamická skladba, která jakoby utekla svou orchestro částí z traileru. Jak mě ale upozornila přítelkyně, tak tuto skladbu prý slyšela v rádiu, tak možná McRae nebude uplně neznámý.
Tom McRae - Karaoke Soul
Skladba s originálním klipem a kouzelnou melodií. O trošku lepší kvalita.
Tom McRae - A Day Like Today
Označte mě za měkouše, ale taková krásná skladba se nesmí poslouchat, ale prožívat.
Tom McRae - You Only Disappear
Podobně tajemná a zvláštní skladba jako You Cut Her Hair.
Tom McRae - Untitled
[:: AlterEgo nedoporučuje pouštět tohoto autora při milování. Pomalé rytmy značně zvyšují riziko uspání či přechod do tzv. náměsíčného milování ::]
Sepsáno 9.10.2008 17:18 do kategorie Jukebox
Komentáře
Klip k A Day Like Today, je velice podareny, vylepsit ho mohl tim, ze by se do nej necpal on.
K sexu to zkouset nebudu:-)
teď k tématu: Karaoke soul, jsem už mnohokrát slyšel, ale netušil jsem, že je od McRae. Čili děkuji, za doplnění mého playlistu. Mám rád takový ty melancholický věci, a fakt mě vždycky dostávájí Kryštof a James Blunt....
Další věc je, že přesně jak jsi napsal: "hrají mě každou hodinu v rádiu" je to, co činí hudbu do jednoho týdne naprostou neposlochatelnou. tak se mi kdysi zhnusil "megahit" On my head, v poslední době to byla Umbrella, Kanikuly (obě písničky jsem rád neměl, takže "rádiová hodinka" mi je vlastně naprosto znechutila). Dobrá písnička se neurčuje podle hranosti a vlastně se ani nedá určit. Každý má totiž rád svůj styl a svoje písničky a to, že sem tam vyletí nějaký "super letní hit" (léto rád nemám, MILUJU PODZIM, jak já miluju podzim !!!) jen ukazuje na to, že hudba je zas o něco komerčnější....
Takže Karaoke Soul fakt hrajou v rádiu jo? Takže přece jen se McRae dostává do éteru. Já jsem myslel že je širší veřejností naprosto neposkvrněn.
Kryštofa sem měl kdysi hodně rád, teď se mi už líbí pouze pár songů. Jamese jsem kdysi hodně žral a povím ti, že ho nyní nemůžu ani čut. Že by byl oposlouchaný? neřekl bych jednoznačně. Netuším proč. Každopádně on byl jméno, které jsme vedle Coldplay a Damien Rice zapomněl napsat. Podoba tam je.
A s tou komercí je to těžké, když to někdo bere do extrému. Jedna má kamarádka měla oblíbenou skupinu (už nevím jakou). Uplně ji žrala, zarytej fanda. Pak se ta skupina ale stala slavnou a mělo jí tudíž rádo více lidí. Ta kamarádka narovinu řekla, že už je nemá ráda, protože jsou slavní a že už se jí nelíbí a že je nebude poslouchat a našla si jinou kapelu zase méně známou :) To už je dle mě extrém a nejde tady o to mít rád nějaký styl ale odlišovat se nuceně od ostatních něčím alternativním. To by bylo ale na delší povídání.
Chtěl jsem tím říct, že nesmíme hned něco odsoudit, když se to začně hrát více v rádiu. To je přece snem každého umělce aby jeho tvorba oslovila co nejvíce lidí.
Teď jsem objevil "to" co stvořil Karel Gott a Bushido...hmmm, tak to mi snad připadá, že Kája už neví roupama co by (kultura.idnes.cz/...imedia.asp )
TO Kájovo dílo je hodně úsměvný :)
Jinak Tom McRae je celkem zajimavej, takovej klidnej, melancholickej. Akorat nevim, jestli bych sel na jeho koncert. To bych asi celej koncik musel sedet (coz uplne nesnasim, kdyz se na koncerte sedi). To Coldplay v Praze byla jina parada!!!
Věřím že na Coldplay by se asi nesedělo, ale dokážu si představit že před tímto novým albem by se klidně sedělo. Ono když sem byl na koncertě Placeba, tak to si ani není možné sedět, stejně jako 95% ostatních koncertů. Koncert obecně na sezení moc není. Ale strašně by mě lákalo zajít do nějakého retro klubu, kde není moc lidí, a kde takové kapely jako Coldplay občas vystupují. To už by člověk nestál u podía a nehopsal :) To by s doutníkem či fajkou usrkával dobrý ročník předraženého vína a z tepla křesla poslouchal jejich melancholické tóny.
