zobrazit rychlé menu

Placebo - Battle for the Sun - Recenze

2907200915415071384Update: Placebo vykrádá KISS!
Více v článku a popisku o skladbě For What It's Worth

Na novou desku od kapely, která byla spoustu let od mého mládí mou nejoblíbenější skupinou a dosud patří mezi top 3, jsem čekal bez jakýchkoliv přehnaných požadavků. Po dlouhých letech Placebo vyměnili bubeníka Steva Hewitta za mladičkého Steva Forresta. Přestože nijak nechtěli měnit svoji hudbu, časem obrátili, že po všech temných albech chtějí mít nyní něco pozitivnějšího. A jak to dopadlo?

Novou desku Battle for the Sun bych přirovnal k nedávnému obratu na desce Viva la Vida od Coldplay, kteří melancholickou dokonalost vyměnili za pozitivně energický náboj. Ta tam byly typičtí Coldplay. Mnozí bědovali, ale pokud člověk změnu přijal, zjistil, že Viva la Vida je překvapivě velice kvalitní a osobité album. A přesně tak je to s Placebo a jejich novým počinem Battle for the Sun.

Battle for the Sun

je hodně jiné, než předchozí alba. Už předposlední Meds se celkem lišili od poměrně podobných, leč naprosto skvělých alb Placebo (1996), Without You I'm Nothing (1998), Black Market Music (2000) a Sleeping With Ghosts (2003). Temnější a příjemně depresivní melodie a styl už tu téměř nejsou. Celá deska je prošpikována energií nabitými skladbami a místy opravdu spadá do popu a obecně mainstreamu, což mnozí kritizují. Kritikou také prošel výběr producenta. Několikrát mě při poslechu napadlo, jak velký má vlastně producent vliv na tvorbu a celkové vyznění alba.

To je ale pouze jeden úhel pohledu, u kterého zůstat by nebylo správné. Battle for the Sun totiž přináší spoustu nového a originálního. Najdeme tam sice také temnější místa, ale spíše jsou to melodičtější refrény, které by od Placeba nikdo nečekal. Kapela začala také používat řadu nových (nebo dříve ne tak používaných) nástrojů, které hodně mění vyznění některých skladeb. Dokonalé piáno, epicky znějící housle nebo originální saxofon. Několikrát mě napadlo, že tak pouze maskují celkovou jednoduchost, ale což, jde tu přeci o výsledek.

2907200915423795292

Co tedy říci závěrem? Nové album je jiné, méně placebovské, přesto v mnohém originální a velice melodické, místy poměrně popové. Líbí se mi, nekritizuji ho. Beru to jako takový hudební pokus, na kterém se Placebo naučili spoustu nového a využijí to při jejich další desce, která se snad vrátí ke kořenům. Další vývoj alternativního Placeba bych si takto spíše nepředstavoval, což neberte nijak špatně.

Kitty Litter

první a hned relativně temná naléhavě depresivní skladba, naprosto klasická pro Placebo, přesto plná energie a náboje a typického zpěvu. Jakoby vyňatá z alba Meds. Velice hezky naladí na poslouchání zbytku alba.

Ashtray Heart

a je to tady. Připravte se na nezvykle melodické refrény, doprovodný mnohočlenný zpěv pozadí. Pro Placebo nové originální hudební nástroje na této skladbě sice nenajdeme, přesto je Ashtray Heart, který by od Placebo málokdo čekal. Nemyslím to však nijak ve zlém. Skladba je velice dynamická a melodický refrén vás naprosto rozhýbe a naladí na dobrou náladu. Rukopis Placeba tam však nepopiratelně je.

Battle for the Sun

proč si tato skladba zasloužila název po celém albu? Je to nejepičtější skladba na albu a neuvěřitelné gradování hitu The Bitter End má konečně svého nástupce. Při prvním poslechu se může zdát skladba proplánovaná až jednoduchá, ale takové je celé nové album a pokud to přijmete, při závěvěčném „dream brother...my killer...my lover" se budete svíjet v našponované extázi. Skladba má totiž na pozadí velice silný smyčcový podtext a společně s velice dobrými bubny a gradujícím Molkovým hlasem to musí být koncertně nejlepší zážitek. Přesto mě trošku mrzí, že právě ono smyčcové pozadí je na poměrně slabé úrovni a téměř nemusí být slyšet. Zesílit!

For What It's Worth

tenhle song byl uveden po Battle for the Sun před vydáním desky jako druhý. Když jsem ho poprvé slyšel, naprosto se mi nelíbil. Ani trochu. Dokonce i recenze jej označují jako omyl desky. Sám tomu nerozumím, ale nyní myslím, že je to jedna z nejlepších skladeb na albu, protože naprosto zapadá do energického náboje celého počinu Battle for the Sun. Kdo ale vložil doprostřed skladby úryvek z japonské lidové písně, tomu bych zřejmě lámal ruce. Co to má být? To je to stejné, jako by vám uprostřed skladby RadioHead začala hrát včelka mája. Co lze na skladbě ale velice pochválit, je použití saxofonu či trumpety v pravé chvíle. Skladbě to dává opravdu živý a nový rozměr stejně jako další nové prvky.

A jak je to ohledně vykrádání od KISS? Album jsem pouštěl své přítelkyni, která v této skladbě ihned slyšela určitou podobnost. Nevyvratitelnou pravdou je, že v refrénu na pozadí (0:4 - 0:59 a další úseky) je naprosto stejná melodie jako ve skladbě I Was Made For Loving You (1:11 - 1:25) od Kiss. Tu si můžete poslechnout pod videem skladby od Placeba.



I Was Made For Loving You, ze které se Placebo více než inspirovali

Devil in the Details

zde zařadíme trošku zpátečku do původní tvorby a dostaneme temnější podání s naprosto typickým až klišovitým refrénem. Buďme však za něj rádi. Elektronické klávesy na pozadí mi tu celou dobu evokovaly trošku Depeche Mode. Trošku slabší a neoriginální podání skladby tu zachraňují znovu lehce vokálové hlasy v pozadí (to si chlapci budou nyní na koncerty brát 3 sexy vokalistky? :)

Bright Lights

nejkontroverznější skladba na desce. Jedni ho označují za omyl, jiný za song pro 15leté divočiny křičící v prvních řadách. Pravdou je, když se spustily první tény Bright Lights, myslel jsem, že slyším spíše nové Coldplay než Placebo. Toto je ten nejnetypičtější song pro Placebo za celou kariéru. Děsím se to říct, ale Bright Lights je totální mainstrem se vším všudy. Bright Lights je hezký melodický popík s pár alternativními prvky. Abych si z této skladby jen dětinsky neutahoval, tak hlavní motiv, který skladbu tvaruje do tak nepřirozeného pozitiva a vesela, pro Placebo tak netypického, je vlastně hodně originální. Je jakoby nebesky nadpozemský, téměř vesmírný. Pokud překousnete, že je to trošku úlet, tak melodie to není vůbec špatná.

Speak in Tongues

skladba přímo dělaná na uklidnění po těch náročných změnách, které jste museli vstřebat. Melodické zvuky zvonkohry(?) doplňují zase znovu použité vokály a nově i pro Molka netypické bezvýznamové zpívání „aaaaahaa...aaaaaaahaa" :) Zní to možná směšně, ale vyznívá to opravdu dobře.

The Never-Ending Why

zvonkohra(?), silné vyzdvižené bicí, jakoby ukradené z HIM, a velice melodický, leč naprosto netypický refrén s lehkými vokály. Dokážu si představit, jak skalní fanda tento song zkritizuje a druhý vychválí do nebes. Mně se líbí.

Julien

oooo Julien....oooo Julien, zníš hrozně. Prvních 30 sekund je nejhorších v celé historii Placeba! Když slyšíte první tóny Julien, máte pocit, že jste si spletli album alternativního rocku s nějakou taneční muzikou. Slyšíte pouze rytmické tuc tuc a nehezký přiteplený Braienův zpěv. Postupně se přidávají další nástroje a už první kytara značně změní celý nádech a originální housle dodají na epičnosti stejně jako místy velice dramatická kytara a skladba tak získá poměrně zajímavý nádech, proto nechápu těch prvních trapných 30 sekund. Přesto se v rámci alba jedná spíše o jednoduchou a proplánovanou záležitost. Zde jsem začal opravdu uvažovat, jaký vliv má na album samotný producent a jak moc kapele kecá do tvorby.

Happy You're Gone

tato skladba je jednou věcí naprosto unikátní. Po další pomalejší zvonkohře a tiché pomlce totiž přichází nabitý refrén, který v určité chvíli vyžene Molkův hlas do absolutně originální a nikdy neslyšené pozice, kdy se mu hlasivky jakoby steskem chvějí. U žádného zpěváka a už vůbec ne u něj jsem to nikdy neslyšel a musím přiznat, že mě naprosto mrazilo v zádech, přestože skladba jako taková moc originální není a dohání to znovu použitím smyčcových nástrojů.

Breathe Underwater

zde už jsem opravdu vyhlížel nějakou tu pořádnou zatěžkávací baladu, která vás stáhne na dno. Dostanete bohužel další energický nášup, který pro mě v tuto chvíli už nebyl nijak extrémně zajímavý. Takový ten typ skladby na počkání, do kterého mísí řadu pro ně nových prvků pro pop typických.

Come Undone

jelikož už víte, že album neobsahuje žádnou vyloženou baladu, tato skladba se jí asi svým začátkem nejvíce přibližuje. Znovu trošku nabitý refrén však ideu potemnělé balady úspěšně ničí, přesto song jako takový není vůbec špatný. Vyloženě z něho sálá naléhavost a nese se v lehce temnějších rytmech než zbytek alba.

Kings of Medicine

skladba, která vám vykouzlí úsměv na rtech a uzavře tak celkově pozitivní ladění alba. Velice poklidné tóny, kde vynikne Molkův hlas, nás zavedou téměř do táborovského rytmu. Opravdu si dokážu představit, že si toto fanda zahraje u ohně. Nechci tím nijak snižovat kvalitu samotné písně, protože patří určitě mezi tu povedenější část. Taková ta poctivá písničkářská práce. Je to také typická ukázka nové tvorby Placeba. Najdete tu prvky, které například z Radiohead dělají Radiohead, přestože tento song nemá s Radiohead nic společného. Uslyšíte tu klavír(piano), znovu saxofon nebo trumpetu a pokud se zaposloucháte opravdu pořádně, tak i tleskot malého sboru.

Sepsáno 29.7.2009 22:10 do kategorie Jukebox

Komentáře

29.7.2009 23:41
# iHyik
Meds super, BftS skvělý. Takže by to chtělo doplnit diskografii
9.8.2009 20:56
# Fluf
Je fakt, že znalost předchozích počinů skupiny je u mě minimální, ale album se mi líbilo. "Nejkontroverznější" Bright Lights mi přijde famózní. "A heart that hurts is a heart that works." je dle mého perfektní plakátové heslo. Patetické jak má být:) A to neberu patos jako něco negativního.
10.8.2009 18:15
# Ice
Některé věci vidíme maličko jinak, ale musím říct, že tohle je snad první recenze, se kterou souhlasím s tím hlavním - pohledem na celé album. :)
11.8.2009 2:36
# Kalimero
Ice: u takových věcí, kde jde čistě o subjektivní pohled, je to jasné. Můžu ale říct, že album už mám párkrát poslechlé a zažije se velice dobře. Asi bych vzal zpět, že jde o takovou velkou změnu jako v případě Coldplay. Jsou tam prostě skladby, díky kterým to album nemůže být označeno za špatné. Líbí se mi více a více.
Přesto bych byl rád, kdyby se další album více přiblížilo Sleeping with Ghosts - dle mě nejlepšího alba. Téměř co skladba, to hit.
28.8.2009 0:49
# toast
Bright Lights je možná dost maisntream,nemyslím si však, že je rpo nějaký 15-letý holčiny:) má úžasnou melodii a něčím je úžasně melancholická.pro mě i celkem typický Placebo.. ale pro mě osobně jedna z největších pecek-né li největší pecka na albu a i celkově v kariéře skupiny!!:-)
30.8.2009 12:31
# Henry
No je jasné že každý má svůj názor, který nikomu neberu, ale tento rozklad tohoto alba je poněkud přehnaný.U každé písničky se autor pouze opakuje, používá ta stejná slova, pač podle mě neví co víc říct :)Když se také vrátím ke kritice Bright Lights, musím souhlasit s toast, protože tento song je opravu skvělý.Každá skupina má ze začátku svůj styl hudby, svůj styl písní-textů a také melodie,což všecno je pro tu skupinu stále typické v každém novém albu, a když už ta skupina chce vyzkoušet něco nového, co je trochu vzdálené od té typičnosti, každý to jenom podle mě vždycky kritizuje jen proto, že není na tu změnu zvyklý :)Vidí jen tu zaběhnutou typičnost. Vím, teď slova taky opakuji :) Vždyť každý sám ví, že snad každá skupina postupem času mění svůj styl hudby a na konci je třeba úplně jiná než na začátku...No nic, to asi stačí :) Toto nové album je podle mě jenom jejich další pecka,každá ta písnička má něco do sebe a musím říct, že u každé mi stále běhá mráz po zádech jako u ostatních alb.A taky si myslím, že pár písniček se trochu baladám přibližují...Ano,je to možná trochu změna od typického Placeba,ale velice příjemná změna, aspoň pro mě :) Toť vše...
30.8.2009 12:58
# Henry
Jo a ještě chci říct, že pár písniček z tohoto alba jsou až moc typické pro Placebo a nijak se od jejich stylu neodlišují...Bye :)
30.8.2009 16:13
# toast
přesně tak, nezbyvá než souhlasit se vším co napsal Henry:) Placebo je hodně ojedinělá kapela, naprosto odlišná a originální! Albem battle for the sun dle mého názoru tak trošku vystoupili ze stínu jejich stylu, možná už se tolik nesnaží být co nejvíc zvláštní...ale jejich hudba je stále dokonalá!! Každý song na poslední desce je něčím úžasný,našlaplé pecky, klidné emotvní balady... každý song vyajdřuje jiné emoce,nálady-typičtí placebo...a zárovň po stránce hudební naprosto nejlepší počin!! Po skvělých Meds se naprosto překonali a přišli s něčím možná trošku nečekaným, ale hudebně geniálním...rozhodně neřekli poslední slovo a je vidět že Molko má ještě spousty trumfů v rukávě...
30.8.2009 16:18
# toast
a maj výbornýho bubeníka!!:)
30.8.2009 16:27
# toast
a už dlouhoooo sem němel po poslechu nějaký alba tak úžasně zvláštní pocity a náladu...a stejně tak po poslechu singlu battle for the sun-to je strašná pecka:D Dreeam brother, my killer, my looover:DD to sem chtěl jenom dodat
1.9.2009 17:31
# Henry
No mluvíš mi z duše :) Brian je prostě úžasně kreativní a dělá to hodně dobře :)
1.9.2009 17:34
# Henry
Jinak, jsem ona :) ale to jen tak...
10.9.2009 17:20
# toast
V tom případě mě těší dvojnásobně:-)
5.10.2009 19:54
# xxENDxx
Album jako takové je dobré... svůj specifický styl Placebo přibližuje mainstreamu. Podle slov Molka ve videu, který je ve speciální edici říká, že producent neměl naprosto žádný vliv na tvorbu, proto cedo dělali tak dlouho a použili i "hodně věcí" který měli hotový, ale nebyly dost dobrý pro "MEDS". Co se Ahhaaa ahaaa vyspěvování a přiteplenýho hlasu týká, doporučuju poslechnout Nancy Boy (demo z roku 95) ;) Změníš názor. Jinak příjemné překvapení a po (pro mě zkažených nových Cold play a naprosto strašných Artic Monkeys je placebo, ruku v ruce s novými MUSE, jednoznačně jednou z nejlepších UK alternativních band
9.10.2009 1:48
# Kalimero

xxENDxx: mě se třeba poslední Arctic Monkeys líbily. Přestože všechny jejich alba jsou dost jednotvárná a hodně songů splívá (což se u Placeba neděje téměř nikdy), jako celek se mi to velice líbilo.
Co se týče začátku Julien, to je opravdu hnus velebnosti a omyl ze všech největší. Ono taky začátky Placeba byly v mnohém značně ujeté a nelíbili se mi. Nevzpomenu si na název, ale v klipu byla nějaká velká červená bedna do které všici vlezli v pofidérních šatech.
A to Nancy boy demo...:D soudný člověk musí uznat, že jeto naprosto strašné. Nejdříve sem si myslel, že je to vtip. Hlas mu tam skáče jak na splašené koze. Něco takového slyšet na koncertně, tak snad svou oblíbenou kapelu vypískám.

Henry: pravděpodobně se text opakovat může - vždyť jsou ty skladby samy takové. Ale snažil sem se vypíchnout v každé její zvláštnost, což se mi doufám povedlo.

Jinak zajímavé, že nikdo nezareagoval na tu více než podobnost u skladby For What It's Worth
9.10.2009 1:52
# Kalimero
Tak to video je zde youtube.com Je to klip k songu Teenage Angst. Jde tam ještě vidět jejich první bubeník. Placebo nikdy nemělo moc dobré klipy, až na výjimky. Toto je jeden z nich.
11.10.2009 14:19
# Henry
NO nevím jako, tu písničku od KISS jsem si poslechla třikrát za sebou ale žádnou podobnost tam nevidím :D asi nemám tak dobře vyvinutý sluch no :)) Docela mě rozesmála ta tvoje přirovnání- podobnost s KISS, Coldplay, Depeche mode,nevím s čím ještě... dokonce jak jsi někde napsal že jenom kvůli tomu že jim někde bicí hrají trochu víc nahlas než obvykle tak se už opičí podle HIM :D:D Sorry ale to už docela přestřeluješ.Když už někdy nevíš jak nějakou kritiku napsat, tak ji radši nepiš :) A nebo klidně napiš, ale ať to má jak hlavu tak i patu :) A není dobrý nějakou písničku na jednu stranu kritizovat a zároveň ji taky chválit..nedává to smysl :)
11.10.2009 14:35
# Henry
A i kdyby tam nějaké ty jenom pár sekundové podobnosti byly, tak to je úplně jedno. Odjakživa plno zpěváků nebo skupin přebírají písničky od jiných interpretů, a to doslova PŘEBÍRAJÍ-žádné pár sekundové podobnosti...a nikdo jim za to uši netahá že, třeba je to někdy lepší než originál :))
12.10.2009 13:59
# Kalimero
Henry: ale vždyť ty překrucuješ co píšu uplně. Celý ten článek to album chválí. Jediné co opravdu vytýkám je ta Julien a možná lehce Bright Lights. O podobnosti s KISS jsem pouze informoval. Je tam a stoprocentní. Pouze to říkám, nic víc. Je mi jasné že v průběhu času se nevědomky můžou některé melodie opakovat, proto z toho nic nedělám. Na druhou stranu si vzpomeňte na kauzu s Coldplay a jejich "kopírováním".

Vkládáš mi do úst slova co jsem nikdy nenapsal. U pár songů jsem pro zajímavost napsal, jaký styl jiné kapely mi připomněly. To je vše. O opičení tam probůh nebylo ani slovo. Kdybych popisoval pop, tak tam je to "opičení", tady prostě jen jen lehký náznak kterým jen říkám jak ten song zní, ne že kopíruje.

Navíc jsem si to po sobě znovu přečetl a popisky ke skladbám jsou poměrně rozmanité.

Proč by prosimtě nešlo sklabdu pochválit a pokárat zároveň? :D pokud máš takové stanovisko - buď jen dokonalé dobrý song nebo dokonale špatný, pak se není čemu divit, že ti nevoní můj popis, který se snaží být objektivní. Hold nejsem jako každej fanda, kterej se zavřenýma očima veme desku a roztrubuje jak je dokonalá :) Ale jak znovu píšu - ta deska je jednoznačně dobrá.
18.10.2009 13:18
# Macin
Zdravím. Teď jsem narazil čistě náhodou na tuto recenzi. Je pravdivá. Ale mně se to album stejně nelíbí, bohužel. Koupil jsem jej hned v den vydání, natěšenej jsem letěl do krámu, doma však zklamání jako blázen. Moc jsem chtěl, ale nešlo to. Učil jsem se to poslouchat. Např. jako první desky Placebo, na každé jsem pak našel něco, co mě dostalo. Umocnilo mé pocity, melancholii, psychedelii. Briane, Stefane, Steve, tohle je omyl, doufám, že to je jen přestupnou stanicí pro návrat k hudbě, k pojmu Placebo. Surovost, drzost, jistá snad i pornografičnost a hlavně melancholie. Mým nejoblíbenějším albem je Meds, to je nádherný skvost, od začátku do konce. Od Meds, přes Follow The cops back home až po Song na rozloučenou. Nebudu psát, které songy z BFTS se mně líbí. Ale jako totální omyl je Kitty Litter - nesmysl. Ale největší brak je For what is worth. Při poslechu a co hůře shlédnutí klipu jsem čekal, kdy vyskočí někdo ze zákulisí ( Nejlépe snad asi Suchánek a Genzer ) a řeknou, že to jako nebylo doopravdy, že to byla jen taková legrace. Kluci bojovali o slunce, jen se na nich podepsal úpal či co.
13.1.2010 1:59
# hvitek
To Kalimero:
Dovol mi s tebou nesouhlasit ohledně skladby Julien. Myslím že zrovinka tenhle song vystihuje celé album Battle For The Sun. Je melancholická a zároveň má rytmus a melodii a má největší potenciál (vzít si ji do parády třeebas Radiohead,byl by to hit). Jako jedna z mála na albu neni optimistická což považuji za velké plus. Jediné co bych vytknul je konec, který bych ustřihl tak o 30 sekund dříve. A ještě k tvé výtce ohledně elektrických bicích na začátku se podivuji, že zrovna ty který posloucháš Moderat, jejichž muzika je defacto jenom o nich,tím nechci říct, že bych jim to měl za zlý(je to jedna z mích nejoblíbenějších kapel), to tak odsuzuješ. Jediná škoda že nepokračují celou skladbou. Tak asi tak..
To Macin:
Tak můžu říct, že po prvním poslech jsem byl zklamaný. Jak si psal, jediná cesta je poslouchat, poslouchat a znovu poslouchat. Postupem času bych řekl že to album srovnatelné s kterýmikoliv jinými od Placeba, ale vyčnívající tebou opovrhovaným optimismem a pohodou. Pustit si ráno takovou Bright Lights je přeci jenom rozdíl oproti Follow The Cops Back Home, která ti akorát náladu zkazí.
16.1.2010 19:56
# Macin
to Hvitek :

Ano, zrovna Bright Lights (kterou oficiální kritika nepochopitelně potopila)je má oblíbená. Placebo deska se u mě dělí na část "peckovou" a pak "baladickou-interně melancholickou" - tu si nechávám nekonec. Myslím tím jakákoliv deska. Opravdu nevím, proč mně BFTS tak moc nesedí. Snad proto, že jsem melancholik jak vyšitej. Nevadí mi, že je to jiné, ale to že je to špatné. Je to špatné a páchne z toho umělotina. ta da.. 1. sloka, refrén, 2. sloka.. Je to jakobych poslouchal Kabát nebo podělaný (s prominutím) Bon Jovi. Je to umělé, jakoby ve stylu "Kluci, ta skladba má jen 2 min. stopáž, pojďme tam ještě něco dodělat". Ten novej producent to pěkně podělal, to je můj názor, nikomu ho nevnucuju. Mám rád vypalovačky, ale... Days before you came, Special K, Bitter End... tam kde je z toho cítit Placebo a ne tohle. Jinak Bright Lights, Devil, Battle, Speak jsou dobré. Zbytek mi prostě nejde do uší, ikdyž bych si to moc přál. Meds je best. Ciao..

3.2.2012 20:48
# červa
dobrý recenze !! ;)
Napsat komentář
Ondřej Vašíček