zobrazit rychlé menu

Neztrácejte hlavu!

Když jsem tuhle cestou z práce potkal na cestě ještěrku bez hlavy, nepřekvapilo mě, že hlava k tělu nedorostla. Když už ale ani tělo nepřirostlo k opodál ležící hlavě, donutilo mě to se zklamáním přehodnotit mou důvěru v regeneraci...

Když jsem tuhle cestou z práce potkal na cestě ještěrku bez hlavy, nepřekvapilo mě, že hlava k tělu nedorostla. Když jsem ale nikde poblíž neviděl hlavu, donutilo mě to se sevřeným hrdlem přehodnotit mou důvěru v regeneraci...

Člověk je tvorem hloubavým. Ne nadarmo vznikla rčení a situace jako

Být čí nebýt

Myslím, tedy jsem

Přemýšlet o nesmrtelností brůka

nebo moje oblíbené

Být, tedy brůk.

Tato všechna moudra činí z člověka něco více, než je hovnivál (historikové se stále dohadují, zda je hovnivál onen slavný nesmrtelný brůk). Pravda, ne o moc, ale přeci. Ale i ta troška se počítá.

Nu, a jelikož ani já nejsem žádný býč či nebýk či vůl, občas mi hlavou prosviští myšlenky hodné kousku papíru, jenž by se stal nositelem síly slova. Bohužel, jak se kdysi říkalo, že papír není žádná sračka, dneska se paradoxně používá převážně na její odstraňování. Magická smršť jedniček, nul čísla 42 bude muset stačit.

Z původního lehce morbidního šprochu s názvem "sebezežrání ještěrky s odvážně revolučním cílem prokázání regenerace", zamýšleného vlepit do samotných útrob sociálního zla - Facebooku, se vyklubaly vzájemně zrcadlově zkreslené verze příběhu, z kterých můžeme vyvodit spousty sebereflektujících zajímavostí.

Věčná lidská nespokojenost, touha vzdorovat nebo jen obyčejný efekt úhlu pohledu. Stačí si jen udělat procházku nabourávající zažitý stereotyp, netlachat o vnadách z léta vykukujících a třeba i vám bezhlavá ještěrka ukáže zákoutí hovniválovy duše.

Cesty z práce jsou nevyzpytatelné...

Sepsáno 15.6.2010 1:55 do kategorie AlterEgo

Komentáře

Zatím nebyl napsán žádný komentář.
Napsat komentář
Ondřej Vašíček