Klepali mi na dveře, přestože mám Windows XP

Krásný začátek dne, pomyslel jsem si při pohledu na velkou ručičku utíkající před menší a tlustější sestrou, která právě obydlela pozici 14. hodiny. Počasí přálo. Slunce si vzalo dovolenou a volba záskoku padla na ponurou mlhu. Nic mě nenutilo opustit místnost a kochat se přírodou či se nadýchat čerstvého vzduchu. Zase jeden den, kdy se nemusím chlácholit a hledat výmluvy, které by omluvily neomluvitelně rozsezený zadek. Den nemohl vypadat lépe, ledaže... ledaže by se stalo něco, po čem vaše AlterEgo touží, po čem žádá každým dnem...

U dveří zazvonil zvonek a odstrašil mé hříšné myšlenky na práci. Při cestě zjistit, kdopak si to žádá moji okamžitou pozornost, jsem krom myšlenek o nesmrtelnosti brúka, přemýšlel, proč už jsem dávno nevyměnil šíleného slona v kastrólu, kterého používáme jako zvonek, za nějaký méně náladoničivý zvuk. Rady tchýně, hity Evy a Vaška, cokoliv.

Na další nápady však nebyl čas. Otevřeli se dveře a naděje na skvělý den byla rázem vyšší. Jsou tu. Přímo u tvých dveřích.

Svědci Jehovovi

Hlavou mi proběhlo tisíce myšlenek a nápadů. Jakožto člověk s vyhraněným názorem na náboženství jsem přesto tolerantní, když si lidí své názory nechávají pro sebe. Pokud už ale někdo přijde před vaše dveře, nezván, s cílem protlačovat svoje moudra veškerými známými i neznámými cestami... jó to je jiná ;-)

„Vyžeň je, než řeknou první slovo. Ne Ne. Nech je mluvit a pak je uzemni argumenty a fakty. Ne ne, počkej, jen tak stůj a směj se všemu, co řeknou. Honem honem, přemýšel. Jsou tu. Jako na dlani. Před tvými dveřmi. Můžeš cokoliv. Zkus je zkonvertovat. Hloupost. Pozvi je na kávu a doběhni mezitím pro satanskou bibli a rozebírejte ji kousek po kousku...". AlterEgo mi nápady a myšlenky překypovalo více, jak *** ve frontě na sociální dávky. Nejspíše bych pokračoval v „JD-ho" snění dále, kdyby mě neoslovil příjemný hlas: „Dobrý den, pan Vašíček?" pronesla jedna ze dvou slečen. Až nyní jsem si všiml, že přišly sympatické slečny, z nichž jedna více než pohledná. Už když mi malé děti začaly vykat, dělalo to mému AlterEgu tuze dobře. Nyní mě tu oslovují „Pane Vašíček", místo oblikátního „zavoláš nám maminku, chlapečku?" (+). Víte, na svůj mladý věk vypadám ještě mlaději.

„Chodíme po celém světě a dáváme lidem tento letáček, aby se popřípadě dozvěděli něco více o bohu". Podává mi menší letáček vytištěný na recyklovaném papíře (+) a obdarovává mě úsměvem. V rychlosti ho projíždím očima. Ne moc dlouhý, proložený efektními obrázky, efektně řazený do bloků. Rozhodně se nemusí stydět za způsob prezentace (+). Zvedám pohled a odpovídám, že mám na tyto věci poměrně pevný názor, a vracím letáček zpět. Slečna odpověděla v tom smyslu, že vůbec nevadí a přesto děkuje za můj čas.

Ale co to...mé myšlenkové pochody byly vykolejeny s větší vervou, než je můj odpor k domácím pracem. Proč mě nechtějí přesvědčovat o svém názoru? Kdy se naše myšlenkové pochody střetnou, abych jí mohl přesvědčit o „pravdě"? Vstal jsem snad levou nohou, či nedojedl celou snídani?

Dívka natahujíc se pro mnou držený letáček mírně vytřeštila oči, když jsem zbrkle stáhl ruku zpět. „Víte co, já se na to teda mrknu. Však ublížit mi to nemůže", byl můj velkolepý pokus o vtip. Slečny byly naštěstí tak taktní, že se ze soucitu zasmály. „..nemůže ublížit..." - myšlenky na lidi sektou obrané o veškerý rozum i majetek jsem rychle zahnal do kouta, kde právě trucovalo AlterEgo.

Doby, kdy vás Svědci Jehovovi navštěvovali každý druhý víkend v ošoupaných kamaších a svetru z druhé světové války, který sloužil několika generacím molů, jsou nejspíš nenávratně pryč.  Pokud mě jednou ročně zdrží sympatická dvojice, za účelem obohacení o papírový sběr, nebudou mi nutit žádné názory a pouze nenásilnou formou o sobě dají vědět, nelze než jim popřát míň zaujatých volů jako dnes já (-) a dostatečné příspěvky na obuv, když chudáci holky chodí po tom celém světě.

AlterEgo vs. Svědci Jehovovi - 0:1

[:: ...ten trapas, kdyby AlterEgo prosadilo svou, a ze dvou slečen by se vyklubali finanční poradci... ::]

Komentáře

Doporučeno

Kategorie