Podzim se změnil. Ze dne na den už nám neukazuje svoje krásně vyvinuté vnady. Otočil se zády a vystrkuje na nás svou chlupatou řiť. Pohled k nezaplacení. Přesto ho mám rád. Přesto tu jeho chlupatou zadnici miluju. Jak jen krásně dokáže zpříjemnit pochmurný večer.
Pozdní podzim, jak slušně říkáme mému ostřejšímu výrazu, je jako stvořen pro určitý typ hudby. Podzim se plíží, usíná a probouzí ve vás spící AlterEgo. Podzim je jasně obdobím myšlenkově pozitivních lidí. Společnost veskrze praktická podzim odsuzuje jakožto chladivého nástupce jejich oblíbeného léta. Sexy kroutící se zadečky v minisukýnkách začnou střídat dlouhé roláky, dlouhé dny se začnou zkracovat a když začne příroda shazovat svůj barevný župan, lidé podzim definitivné hází do škatulky s nápisy jako „depresivní, ušmudlaný a unavený". Z praktického hlediska? Možná. Z toho druhého je ale podzim tajemný, charismatický a myšlenkově velice bujný.
Starobylé hodiny odbyly šestnáctou. Touto dobou by se v létě prohánělo celé město u vody. Zem by byla od celého dne pořádně rozpálená a bylo by největší vedro z celého dne. Dnes už slunce před nějakou dobou zapadlo a dlouhé sluneční paprsky za obzorem vytvářejí impozantní oranžové umění.
Článek o kapele a ani po třech odstavcích se o ní nepíše? Zvykněte si. Nejsou tu články o kapelách, ale o hudbě. A pravá hudba se neposlouchá, ale prožívá. Tento důležitý fakt dělá rozdíly mezi kapelami. Jsou kapely, které rádi posloucháte, jsou kapely, které jdou mimo vás, a jsou dokonce i „hudební uskupení", jejichž „muziku" netolerantně odsuzujete. Nad touto hudební šedí se vznáší hudba, která už je na první poslech jiná. Neberete ji pouze jako pár zahraných not s rádobychytrým textem. Je to hudba, při které TO cítíte. K mému smutnému zjištění však spousta lidí ani hudbu poslouchat neumí, na tož aby ji cítili.
Angličtí Coldplay jsou právě jednou z těch kapel, které vybočují z řady. Jejich muzika je jednoduše... krásná. Zde by mohl můj popis zkrátka končit. Co více dodat? To slovo je jednoznačné a výstižné. S myšlenkou ušetřit vás dalších zbytečných řečí si ještě chvíli hraju, ale nejspíš by to bylo vůči Coldplay nefér.
K mému nedávnému údivu jsou Coldplay nejhranější kapelou uživatelů last.fm (určitě se někdy rozepíši), což už o něčem vypovídá, zvláště když je top 30 vyhraněná z 95 % rockovému až metalovému stylu. Zda za to může lehce zženštilý vokálový hlas Chrise Martina nebo celkově kouzelný lyrický nádech jejich skladeb za častého použití mého oblíbeného piana a houslí, který se vám zapije pod kůži více než tetovací jehla vašeho souseda, jenž se minulou noc snažil využít vaší dočasné psychické indispozice, a obdařit vaše krásné chlupaté pozadí stylovou kérkou, je otázka.
Coldplay měli donedávna na svém triku 3 velmi povedená alba. Parachutes (2000), A Rush of Blood to the Head (2002) a X&Y (2005). Poslech z těchto tří alb vypne vaše logické obvody a rozvlní vaše mozkové frekvence do lyrického tance. Člověk se usilovně snaží najít správná slova, jak popsat jejich hubdu, ale napadají ho pouze patetické výrazy jako magické, neskutečné, mimo realitu, uklidňující a podobně nadnesená slova. Právě poslech Coldplay dělá z dnešních pozdních podzimních podvečerů něco víc než jen důvod zavrtat se do tepla vašeho vyhřátého křesla. Coldplay dělá z podvečera lyrickou pohádku pro dospělé. Kdyby tam nebyla taková kurevská kosa, určitě bychom se tam šli i podívat.
Čtyřčlení Coldplay pro mě mají ještě jedno nesmírné plus. Jejich alba prakticky nejsou typu hit+výplň. I u dobrých kapel je bohužel častým jevem, že jeden dva hity doplňuje šedá výplň. Zde co skladba, to originální krásné dílo.
K těmto 3 albům nedávno přibyl nový bratříček, nebo přesněji řečeno sestřička, jelikož se v lecčems liší. Album Viva La Vida Or Death And All His Friends, nebo jak se všude píše zkráceně Viva La Vida, bylo vydáno v červnu tohoto roku. Svým stylem se na podpatku obrací téměř o 180 stupňů. Nové album je poměrně rychlé, kouzelné rytmy jsou ty tam a vše směřuje více střednímu proudu. Toť můj prvotní názor. Jak se však ukazuje, i skladby z Viva la Vida mají svoje kouzlo. Jen je musíte nechat dozrát. Pevně však doufám, že až za rok či dva budeme vítat album nové, bude opět takové, jako první 3.
Coldplay jsou skvělými společníky pro podzimní podvečery, osamocené pracovní noci nebo romantická milování. Jen pozor reakci některých slečen, které při poslechu Coldplay velice rády usínají :).
Coldplay jsou třetí v mé top trojce kapel. Příště se můžete těšit na další.
Jedna z nejkrásnějích písní od Coldplay. Doplněno sestřihem z neméně krásného filmu Garden State, kde tato skladba zazněla.
Svým způsobem velice dynamická a intenzivní skladba. Přestože jsem ji dříve nijak moc nevnímal, dnes ji miluju.
Snad nejkrásnější jejich baladová skladba.
Jedna z nehezčích skladeb vůbec.
Ani dynamičtější skladby nejsou Coldplay cizí. Trošku mi tato píseň připomíná Depeche Mode.
Neuvěřitelně "naléhavé" pozadí na konci skladby.
Známá, přesto doufám, že neoposlouchaná.
Ve své době originální klip, putující dějem zpět.
Mohl bych zde vysázet celou diskografii, protože je opravdu celá skvělá. Těchto pár ukázek však stačí. Pokud jste pozitivně naladěni, oni už si vás Coldplay najdou.
[:: AlterEgo po dobu psaní článku tiše leželo schoulené v koutu, na uších sluchátka, do kterých mu hrálo We Never change. Coldplay není hudba z tohoto světa... ::]
Sepsáno 16.11.2008 20:18 do kategorie Jukebox